V ruce má papírový pytlík, který si každou chvíli přiloží k obličeji. S nepřítomným pohledem pak prochází ulicemi, svět kolem sebe moc nevnímá.
„Denně se pohybuje zfetovaný hlavně kolem restaurace Platan, často se sáčkem toluenu u pusy. Povídá si pro sebe, tančí, směje se. Jednou, když jsem šla do práce, zhruba v půl desáté dopoledne, něco volal a rozběhl se za mnou. Utekla jsem. Kolegyně šla před půlnocí z práce a viděla ho, jak se ohání kuchyňským nožem. Opravdu může takový člověk chodit volně mezi lidmi?“ komentovala na Facebooku situaci jedna z obyvatelek Písku. Pod příspěvkem se během chvíle objevily komentáře lidí s dalšími zážitky.
„Kdo může odhadnout chování zfetovaného člověka?“
A podobně mluví Písečtí i v reálu. „Minulý týden jsme ho potkali vyzbrojeného železnou tyčí,“ říká jeden z obyvatel města.
„Je to tu každou chvíli. Nemyslím, že by byl nebezpečný, ale pohoršuje svým chováním. Viděla jsem, že se na ulici i uspokojoval. Co mám říct svým malým dětem, když se ptají, co dělá? Rodina to s ním nemá lehké, znám je. Měli by ho někam zavřít, jenže to jde těžko, když se nechce léčit,“ podotýká například devětatřicetiletá Eva ze sídliště Portyč.
Důchodkyně venčící mezi paneláky malého psa je kritičtější. „Ono se řekne, že není nebezpečný. Ale kdo může odhadnout chování zfetovaného člověka? Něco by se s ním dělat mělo,“ podotýká.
Jenže právě v tom je problém. V případě, kdy je muž svéprávný, s ním totiž nikdo moc nezmůže. I pro městskou policii je přitom mladík známou tváří.
„Čichá těkavé látky, jedná se o sebepoškozování a nejde o drogovou problematiku. Snažíme se zjistit, kdo mu látku prodal, protože toluen je zakázán. Někdy je klid, pak přichází období, kdy k tomuto člověku vyjíždíme častěji. Nejlepší by bylo, kdyby z vlastní vůle nastoupil na léčení. Spolupracujeme s odborem sociálních věcí, o situaci informujeme a odbor provádí další šetření rodiny,“ popisuje manažer prevence kriminality Jaroslav Rapant.
Čichačů v kraji ubývá
Čichače, který se nekontroloval a téměř nebyl schopný komunikovat, zadrželi strážníci naposledy 16. září v Čechově ulici. Dostal pokutu a po lékařském vyšetření ho policisté převezli do českobudějovické protialkoholní záchytné stanice, odkud putoval na pár dní na psychiatrické oddělení.
„Když odbor sociálních věcí dostane jakýkoliv podnět, pokusí se vždy vykonat sociální šetření v rodině, nebo ji alespoň pozve a pokusí se nabídnout pomoc. Samozřejmě to lze, i pokud se jedná o dospělého člověka, ale za předpokladu, že souhlasí se spoluprací na řešení své situace. Jestliže je svéprávný a dobrovolně užívá omamné látky, nezbývá nám, než to respektovat, je to jeho rozhodnutí. V některých případech lze například s rodinou řešit podání návrhu na omezení svéprávnosti, to ale základní problém závislosti neřeší,“ vysvětluje vedoucí odboru v Písku Michaela Baslerová.
Podle ředitele jihočeské zdravotnické záchranné služby Marka Slabého v kraji čichačů ubývá. „Byl to evergreen kolem let 2000 až 2010, tehdy jich bylo skutečně hodně. Třeba v Táboře byla jeden čas velká komunita, která ale zmizela. Teď jsou na ústupu, ale celkem běžná je zase kombinovaná opilost s marihuanou nebo jinou návykovou látkou,“ naznačuje Slabý.
Odborníci se shodují v tom, že když čichače pohoršujícího okolí lidé zaregistrují, měli by se mu vyhnout a volat státní, nebo městskou policii. „Neměli by si ho všímat a vstupovat s ním do konfliktu, my už si s ním poradíme,“ podotkl Rapant.
