To místo měl vytipované, obhlédnuté. Instaloval tam fotopast, ale tři měsíce se nic nedělo. O to větším překvapením pak bylo, když před objektivem zapózovali hned dva rysi za jednu noc.
Vladimír Čech mladší se nyní může těšit z povedených aktuálních snímků ze Šumavy, jež oceňují zoologové, ale i lidé na sociálních sítích. „Že by se sešli dva rysi takto po sobě, to se mi ještě nestalo,“ přiznává s nadšením dvaatřicetiletý fotograf.
„Oba jsou to kocouři. Nejprve přišel mladší, asi za pětadvacet minut dorazil starší, dominantní rys místo přeznačkovat. To místo se mi líbilo, skalku jsem ohledal a bylo mi jasné, že to je značkovací místo. Byl jsem trpělivý a nakonec se podařilo zachytit šelmy takto unikátně jen chvíli po sobě,“ pokračuje Čech.
Dlouhodobě spolupracuje s národním parkem Šumava, při projektu monitoringu rysů spravoval rozmístěné fotopasti. I díky tomu si místa obhlédl a tušil, kam umístit svoje zařízení. Využil tak svých zkušeností z projektu.
Dva rysy se mu podařilo zachytit 7. července v oblasti severozápadní Šumavy. Když fotopasti umisťuje z vlastní iniciativy, vždy je se správci parku i lesníky domluvený.
Oba rysí samce přitom už znal, na svých fotografiích už je několikrát měl, neměl tak problém je sám identifikovat. Starší dokonce na jeho snímcích figuruje ze všech nejvíce.
„Stejně ale všechny snímky přeposílám zoologům z národního parku, s kolegyní jsme v kontaktu. Rysy identifikujeme podle přirozených kreseb na srsti. V tom je velká výhoda, protože například vlci takto unikátní srst nemají a jedinci se složitě opakovaně poznávají. V červenci vyfocení rysi jsou kresbou jedineční. Jeden je flekatý, druhý má takzvaně mramorovanou srst. Oba se v oblasti pohybují,“ vysvětluje Vladimír Čech mladší.
Fotopast složenou ze čtyř krabic si sám sestavil
Aparát, na který dvojici zachytil, sice nazývá fotopastí, dodává však, že se od těch klasických, běžně používaných, liší. Toto zařízení si sám sestavil, aby pořídil kvalitnější snímky, než nabízejí právě fotopasti.
Skládá se ze čtyř krabic, v jedné je fotoaparát, ve druhé senzor pohybu, který stiskne spoušť. Další části slouží jako osvětlovače. Rysi jsou totiž aktivní hlavně v noci.
Vladimír Čech mladší začal fotografovat teprve v roce 2015 po narození syna. Svoji fotopast na zvířata si speciálně sestavil.
Čech mladší upozorňuje, že tato chráněná kočkovitá šelma se prakticky nedá vyfotit jinak než fotopastí. Přesto se mu setkání s rysem ostrovidem podařilo.
„Naneštěstí jsem zrovna neměl fotoaparát,“ směje se. V únoru minulého roku, když obcházel fotopasti, uviděl ve sněhu odpočívat celou rysí rodinku.
Po zemi se tak připlížil blíže, ze sněhu uplácal jakýsi provizorní stativ a zapíchl do něj mobil. Půl hodinky pak natáčel rysí matku se dvěma mláďaty, která se jím nenechala rušit a dále oddychovala.
Fotograf bydlí s rodinou v Horšovském Týně, kde s manželkou podniká. K tomu dál jezdí po světě a fotí divoká zvířata. Přitom ještě před několika lety vůbec nefotografoval. Fotoaparát si koupil až s narozením syna. První cestu do Indie uskutečnil v roce 2015.
Focení divočiny se věnuje i jeho otec, Vladimír Čech starší. „On je velký cestovatel, dlouhá léta se vrací do Afriky. Když jsem začal fotit já, dopracoval se k tomu taky. Teď už necestujeme jen tak, ale vždycky za focením,“ vypráví mladý fotograf.
Do Indie se od té doby každoročně vrací, fotí tygry. Letos mu to znemožnila pandemie koronaviru, takže svou fotopast nevyzvedl. Měl v plánu podívat se i do africké Zambie, ani tuto cestu ale nakonec nepodnikl a odsouvá ji.
Letos ho může těšit snímek, který pořídil zkraje roku v Arménii. „Loni jsem tam umístil fotopasti, měl jsem štěstí. Podařilo se mi zachytit levharta perského, to je velký unikát. Moc jeho fotografií zatím není, a už vůbec ne v dobré kvalitě. To si považuji jako skvělý úspěch,“ těší Čecha.
V Mongolsku zase vyfotil například irbisa. „To je také takový duch, nepolapitelná kočka,“ dodává Vladimír Čech mladší.
