Petra Huislová z Týna nad Vltavou a Veronika Puhačová z Hluboké nad Vltavou se znají z osmiletého gymnázia v Týně. A kamarádství jim vydrželo až dosud.
„Naši kamarádi vymysleli, že na své svatbě chtějí mít kytky od svých kamarádek, maminek a babiček. Přesně nevím, jak to padlo na mě s Verčou a ještě jejich oddávající, ale takto ve třech jsme začaly vázat výzdobu na jejich svatbu,“ vzpomíná na začátky Petra Huislová.
Byla sezona pivoněk, kosatců, růží a lučního kvítí. Všichni svezli květiny ze zahrad, luk a lesů na jedno místo a kamarádky začaly chystat výzdobu.
„Bylo to loni na začátku léta. Měly jsme strach, že se nám nepovede uvázat hezkou svatební kytici. Přece jen je to velká zodpovědnost. Podle nevěsty se to povedlo a postupně nás začala posouvat k myšlence, že bychom se tomu mohly věnovat naplno,“ vypráví Huislová.
Motivovány úspěchem kývly na další svatbu a začaly vázat pro své známé a rodinu. Základ tvořila vždy nějaká zahradní květina a zbytek divoké rostliny. S rostoucím zájmem si uvědomily, že běhání po loukách a shánění květin už není možné. Proto rozšířily záhony u chalupy v Debrníku na Táborsku. Investovaly do sazenic a pustily se do práce. Zatím jsou obě na mateřské, ale doufají, že po ní je vázání květin bude živit.
„Ráda říkám, že se nám to stalo, než že bychom to vymysleli. Nijak jsme náš projekt nepropagovaly. Jediné, co jsme udělaly, byl web Kytky za humny a profil na Instagramu. Dlouho jsem se bránila tomu, že bych to měla dělat. Spíš jsem si říkala, že Petře občas pomůžu,“ přiznává Puhačová. To se ale změnilo, když dostala od manžela knihu o aranžování květin.
Proč se kamarádky rozhodly pěstovat vlastní rostliny, když je trh zaplavený levnými růžemi a tulipány z Afriky? „Současná situace květinového byznysu je neudržitelná jak pro regiony, kde se květiny pěstují ve velkém na úkor půdy a pitné vody, tak i pro planetu,“ sděluje Puhačová. Rozhodly se tedy zákazníkům nabídnout alternativu, která bude ekologicky šetrná a přesto atraktivní.
Motivací je pro ně i jejich vzdělání v oblasti krajinné a pozemkové úpravy a archeologie. Právě tyto obory je přivedly k poznatkům, že člověk se čím dál více odtrhává od svého přirozeného způsobu života v souladu s krajinou.
„Lidé si sami pod sebou podřezávají pomyslnou opěrnou větev. Proto je potřeba vrátit se zpět ke kořenům a hojit je,“ zmiňuje Huislová.
Ve stejném duchu přistupují i ke Kytkám za humny. Pěstují s respektem k půdě, aby zůstala nadále živá a plodila. Používají pouze lokální materiály a zdroje. Věnce například vážou tak, aby se daly pak zkompostovat nebo částečně znovu využít. „My tak i žijeme. Bylo to pro nás přirozené,“ svěřuje se Huislová.
V životě se chovají tak, aby produkovaly co nejmenší odpad. To si vzaly i do svého podnikání. Květiny používají jen ze své zahrady. Když něco náhodou nemají, spojí se s někým z okolí. Balí je do papíru a vážou do lýka. Nově koupily i stuhy z pravého hedvábí, které si barví rostlinami.
„Vše do sebe zapadá a díky tomu to i funguje. Vždy jsem se koukala na svoji babičku a mámu, které okopávaly záhonky, a ptala jsem se, k čemu to dělají? Teď najednou zjišťuji, že obě jsou studnice vědomostí o kytkách,“ zamýšlí se Huislová.
Jejich vizí je mít dostatek vlastních květin a mít hezkou květinovou farmu. Také se chtějí snažit o osvětu mezi lidmi v oblasti udržitelnosti a lokálnosti.
„Nechceme to dělat jen jako byznys, ale rády bychom lidem ukázaly, jak se dá vrátit do doby, kdy bylo Československo květinářskou velmocí. To dokazuje i spousta skleníků po republice. Na to bychom rády navázaly,“ přeje si Puhačová.
