Když Pavel Jim Drengubák listuje diářem, moc volných dnů v něm nenajde. Jako manažer je pochopitelně rád. A tvrdí, že i když už jsou na folkové scéně pěkně dlouho, hraní je pořád baví.
Sedíme spolu u stolu v Masných krámech a při oslovení, Pavle, se málem otáčí, jestli tam ještě někdo není. Jméno Jim dostal od kamarádů podle podobnosti s postavou v jednom americkém filmu už na vojně, a říká mu tak dokonce i manželka.
"Poznali jsme se skoro před třiceti lety v hodějovické hospůdce, kam přišla s kamarádkou na středeční zpívanou, a ani nevěděla, že nějací Nezmaři existují," vzpomíná s úsměvem vousatý a brýlatý muzikant. A hned dodává, že 9. října velkým koncertem v budějovickém DK Metropol kapela oslaví už 35 let existence.
Pavel Jim DrengubákPochází z Mostu, ale kouzlu jižních Čech propadl na vojně v Bechyni a zůstal jim už věrný. Svou původní profesi elektrikáře nejprve vyměnil kvůli získání bytu za post správce českobudějovického krematoria. Od roku 1992 je ale jako člen a později i manažer folkové skupiny Nezmaři na volné noze. S kapelou hraje na kontrabas 34 let, napsal pro ni také více než 40 textů. Mezi jeho koníčky patří cestování, cyklistika, dříve volejbal, nyní tenis. Ale je i vášnivým houbařem a neúnavným chalupářem. S manželkou Alenou žijí v Českých Budějovicích a mají dvojčata Janu a Pavlu (27). Ta si ovšem hrají na klávesy a irské píšťaly jen pro potěšení. |
"Jsme prostě Nezmaři nejen podle jména, ale i výdrží. Když ale při založení kluci hledali to správné jméno, do finálového výběru se dostal i název Klivie. Naštěstí měli rozum," libuje si.
Sám se k partě přidal o rok později. "Dodnes, když jedu kolem restaurace Na spojce, vzpomínám na chvíle, kdy jsem se tam s klukama seznámil," říká. Teď s nimi hraje nejen na kontrabas, ale má rovněž na starosti veškerou administrativu, domlouvání koncertů i výplatu honorářů.
Navíc, jak mohu na vlastní uši slyšet, je i skvělým vypravěčem historek, které za léta společného hraní prožili. Přiznává, že mnohé z nich právě v Masných krámech, protože byly pro umělce všeho ražení kultovní hospodou. Chodívali tam Ivan Zicha, bratři Mikuláš a Pavel Malhočtí a další, kteří už dnes hrají v nějaké andělské kapele.
"Taky tu u jednoho stolu popíjela parta, kde všichni remcali, kde by bývali byli, kdyby… Štvalo mě to. Když jsem psal text písničky I básníci to maj těžký, dal jsem tam verš, že pro múzu zneuznaným básníkům tvrdnou játra," naznačuje, kde všude hledá inspiraci pro svou tvorbu.
Nezmaři vystupují i s Jihočeskou komorní filharmonií. Na snímku ze zkoušky jsou zprava Pavel Jim Drengubák, Pavel Zajíc, Šárka Benetková a Tonda Hlaváč.
Po odchodu Pavlíny Jíšové v roce 2002 se totiž stal textařem skupiny. "Já píšu a Šárka Benetková skládá muziku. U ní se také všichni scházíme, pokud potřebujeme cvičit, což je většinou každé pondělí dopoledne. Má totiž dům, takže nikoho nerušíme," říká.
Podle Drengubáka Nezmaři budovali svou kariéru bez velkých billboardů, začínali v malých klubech po republice, získávali příznivce a dnes hrají ve velkých sálech i koncertních síních. Tam se dostali s projektem úprav písní nejprve pro Jihočeskou komorní filharmonii a později i další filharmonie po republice.
Na svém narozeninovém koncertu 9. října v Metropolu vystoupí třeba se Swingovým orchestrem Českého rozhlasu Václava Hlaváče. "Kromě řady dalších hostů tam bude i jeden, kterého by nikdo po našem boku rozhodně nečekal," slibuje tajemně.
Do krematoria šel pracovat kvůli bytu
Drengubák tvrdí, že zatím nezalitovali toho, že v roce 1992 všichni členové kapely opustili svá zaměstnání a stali se profesionály. On sám odcházel z postu správce budějovického krematoria.
"Když jsem sem přišel po vojně, bydlel jsem v podnájmech, přes den dělal elektrikáře v cihelnách a po večerech hrál nebo zkoušel. Pak jsem objevil inzerát na správce, kde požadovali elektrovzdělání a nabízeli úplně nový byt 3+1 zdarma, v zahradě hned u vchodu. K tomu pět stovek měsíčně navíc k platu. Tak jsem po tom sáhnul," vysvětluje hlavní důvod, který ho na místo dovedl.
Odsud se pak s dvěma dcerami dvojčaty a ženou přestěhovali na budějovické sídliště Šumava. V předsíni bytu si udělal kancelář, vidí na tenisové kurty, na filmy do kina, které patří mezi jeho velké vášně, to má také kousek. Svůj pracovní kout s internetem má i na chalupě na Vodňansku, kam také velmi často jezdí.
Jen lituje, že manželka jako učitelka má volno vlastně jen o letních prázdninách, kdy Nezmaři vyrážejí na festivaly. Společná dovolená tak bývá jen v řádu několika dnů. Kdysi na vysněný Nový Zéland vyrazil proto jen s kamarádem, podobně jako letos do Vietnamu.
S partou kamarádů z celé republiky se také už 20 let vydávají na výlety na kolech. "Před deseti lety jsme propadli starým kolům, já je dokonce sbírám. Zatímco se okolo nás ženou cyklisté v pestrobarevných dresech, my se kocháme krajinou, na hlavě staré klobouky, místo elasťáků pumpky. A mnozí si nás fotí jako raritu," směje se. Dokonce si při siestách letos dopřávali i luxus poslechu hudby z gramofonu na kliku.
Pavel Jim Drengubák přiznává, že je rád v partě lidí, které baví život i to, co dělají. A to je podle něj důvod, proč na koncerty Nezmarů už chodí třetí generace.
