„Ačkoli štičí líheň vedu už od roku 2000 já, táta mi stál stále po boku a zemřel jako aktivní pracovník firmy. Pořád o ni měl zájem, byl rybářem tělem i duší, nesmírně rybařinou žil a byla krédem jeho života. Strašně mi chybí jeho pohled a názor,“ řekl Oldřich Pecha mladší.
Oldřich Pecha se narodil v Žirovnici na Pelhřimovsku, která se nachází na rozhraní Vysočiny a jižních Čech. Rybníky ho přitahovaly už odmala, v dřívějším rozhovoru pro Deník se svěřil, že už v sedmi letech uměl vytírat ryby.
„Kousek od našeho domu byl rybník s trdlištěm ryb – plotic, červenopeřic. Když jsem ty ryby chytal, měl jsem nohy olepené jikrami, nosil jsem ty jikry domů a dával je na talíř. Vylíhly se mi malé rybičky. Ve sklenicích od okurek jsem choval střevle, hrouzky a další druhy ryb,“ vyprávěl.
Proto vystudoval Střední rybářskou školu ve Vodňanech. Krátce pracoval jako baštýř, po vojně byl rybářským zootechnikem v Telči. V šedesátých letech zakotvil v Táboře a tamní štičí líhni, která se svým založením v roce 1947 řadí k nejstarším rybářským společnostem v republice.
Ředitel vodňanské rybářské školy Karel Dubský se seznámil s Oldřichem Pechou při svém nástupu k Českému rybářskému svazu na začátku osmdesátých let.
„Poznal jsem ho jako zkušeného rybářského praktika a odborníka. Oldřich Pecha se nejvíc zapsal do historie umělým odchovem štiky,“ připomněl Dubský.
Přitom s Pechou se potkával i na půdě rybářské školy. „Měl manželku z Vodňan, takže do města pravidelně zajížděl. Vždycky se stavil i v naší škole a rád vzpomínal na svá studentská léta i učitele,“ dodal.
