Křídla svěsí k zemi, upře na mě svůj ostrý pohled a načepýří peří na krku. Skřípavým výkřikem dává najevo, že tohle je jeho teritorium. Přijde až na krok a já každou chvíli čekám, kdy vzlétne. Šestiletý kohout je pánem voliéry a teď, když začala doba jeho toku, nesnese vetřelce.
Přiblížit se takhle blízko k tetřevu hlušci, ptáku, kterého by mohla mít Šumava ve svém erbu, je možné jen tady. V odchovně, kterou před 27 lety zřídil v Mlynářovicích na Prachaticku závod Boubín Lesů ČR.
I díky péči místních lesníků je ale možné potkat tetřeva v poslední době častěji i v šumavských lesích. Zdejší populace je jediná stabilní v Česku a podle různých odhadů v ní žije 250 až 300 ptáků, což je 90 procent všech našich tetřevů.
„Nejvíc jich je samozřejmě v jádrové oblasti Šumavy. Klid a prostředí, které nabízejí nepřístupné první zóny národního parku, jsou pro jejich život zásadní. Moc nás těší, že se už občas začnou v době toku ozývat někteří ptáci i ve volné přírodě tady v okolí. Tetřev na Šumavu prostě patří a tohle je největší odměna za naši snahu. Doufáme, že i po nás zůstane tenhle pták ozdobou a trvalou součástí Šumavy,“ říká vedoucí polesí Mlynářovice Miroslav Zušťák.
Když v roce 1988 odchovna tetřevů vznikala, důvodem byla snaha o jejich návrat do okolních lesů, ze kterých téměř vymizel. Jeho lov byl přitom ještě o deset let dříve povolený. Už tehdy ale na celém území republiky přežívalo jen asi pět stovek ptáků. Dnes je jich na Šumavě ještě méně, zdá se ale, že jejich počet stoupá.
Jejich umělý odchov je však mimořádně obtížný. Velkým problémem je i to, že kvůli nárůstu počtu lišek, kun a ve vyšších polohách rozšířené černé zvěře nemají z voliér vypuštění ptáci příliš naděje na přežití. V Mlynářovicích se ale přesto snaží své metody stále zlepšovat.
„Za odchovem je výrazně podepsaný dnešní ředitel Lesního závodu Boubín Jaromír Kříha, který jej podporuje i přesto, že je velmi náročný. Vypuštěný tetřev přežije v přírodě průměrně jen 28 dní. Z pozorování ale víme, že někteří ptáci v přírodě vydrží. Měli jsme dokonce možnost odchytit a identifikovat jedince, který žil volně už čtyři roky,“ popisuje Zušťák.
Někteří uměle odchovaní ptáci se ale do přírody nedostanou a tvoří trvalé chovné hejno, které se skládá ze šesti kohoutů a čtrnácti slepic. Někteří ptáci pocházejí i z Polska, kde je umělý chov více rozšířený, nebo i z českých chovů.
Ptáci žijí polodivokým způsobem v prostorných voliérách, ve kterých mají pravidelný přísun potravy: lískových jehněd, denně měněných větví jehličnanů a na přilepšenou i speciálních granulí. Tetřevi by se dokázali naučit na zrní jako obyčejné slepice, ale mladí ptáci v přírodě by se pak jen těžko učili shánět přirozenou potravu.
Jakmile počasí prozradí blížící se jaro, začne tetřeví tok, který podle starých mysliveckých příruček trvá až do doby, než vyraší bukové listí. „Loni i letos začal tok zhruba o měsíc dříve než v jiných letech. Přírodě to ve všech ohledech uškodí. Ale pro naše účely je to ideální, protože tok trvá delší dobu a dokážeme naplno využít potenciál kohoutů. Největším problémem je, že hodně vajec slepice snášejí neoplodněných. Naším nejbližším cílem je tento poměr změnit,“ dodává Zušťák.
