Jako místní politik a čestný občan města se Koch zasloužil mimo jiné o stavbu budovy školy, která na přelomu 20. století ovlivnila všeobecné vzdělávání mladé generace.
Současně vedl i další střední školy včetně učitelského ústavu, působil v zastupitelstvu radnice, stál u vzniku klubu matematiků a fyziků a hlásil se k recesistickému německému spolku Schlaraffia vyznávajícímu přátelství, umění a především humor.
Zemřel osm let po vzniku Československa. V ústraní a polozapomenutý, protože jako občan německé národnosti neměl na pocty za první republiky nárok.
Přes více než stoletý odstup vzpomínky na významného budějovického pedagoga i díky historikům nezapadly. Studenti Gymnázia Česká zakladateli školy renovovali hrob na městském hřbitově a postarají se o jeho údržbu.
Nedostatky ve výuce toleroval, pití piva ne
Podle historických dokumentů se Matthias Koch vypracoval na špičkového pedagoga z chudých poměrů. Narodil se v německé rodině ševce a toto povolání se dědilo v jeho rodě po generace.
Ctižádost a talent chlapce přivedly přes studium gymnázia až na pražskou univerzitu, jeho oborem se stala matematika. Po jejím absolvování působil jako pedagog na gymnáziích v Moravské Třebové a v Mikulově, odkud se v roce 1866 vrátil do rodných Budějovic. Zde na německém gymnáziu učil 20 let.
V roce 1884 se stal prvním světským ředitelem této školy, která sídlila v dnešním Piaristickém klášteře. S nástupem 20. století se zasloužil o stavbu nové moderní budovy, jež vyrostla vedle kláštera mezi nábřežím Malše a Českou ulicí. Později toto německé gymnázium přesídlilo do Jeronýmovy ulice a budova se stala českým gymnáziem, které funguje dodnes.
Podle studentů byl profesor Koch spravedlivý a přísný. Měl pochopení k drobným neznalostem svěřenců. Jako matematik nepovyšoval přírodní vědy nad jinými.
„Vycházel z toho, že se nějaký pozdější právník, duchovní či lékárník obejde bez logaritmických tabulek a naopak nějaký technik bez Platónových tezí a Homérových hexametrů. Dokázal vždy vhodně přimhouřit jedno oko,“ píše v nekrologu vydaném v roce 1926 v deníku Budweiser Zeitung bývalý student gymnázia Adolf Fiedler z Vyššího Brodu.
Matthias Koch začínal jako středoškolský profesor, od roku 1884 byl ředitelem německé reálky v Budějovicích.
Podle jeho dalších vzpomínek preferoval profesor zájem o sport, tělesnou kondici a životosprávu. Naopak nesnášel, když jeho studenti vysedávali v hospodách. Takové prohřešky tvrdě trestal takzvaným karcerem, což bylo uzavření viníka ve škole na dlouhé hodiny na samotku.
Na jednu takovou sankci student Fiedler vzpomíná: „K návštěvám hostinců byl nelítostný. Za jeho ředitelování bylo uděleno nejvíc karcerů. Po roce 1885 vznikla pravá studentská bouda v České ulici zvaná Studentenbude, dnes Česká chalupa. Obsluhovala tam švarná Rézi, pro nás oktavány bohyně. Stalo se, že došlo ke vstupu jednoho z profesorů a my potom vyfasovali 16 hodin karcerů o nedělích,“ vzpomíná.
Zároveň líčí další příběh, ve kterém se už profesor Koch projevil „lidštěji“. Po razii ve studentské boudě se roznesla ve škole zpráva, že nenapravitelní „študiózové“ si našli jinou boudu v hospodě v Linecké ulici. Do ředitelny došla písemná udání, že v této lokalitě dělají opilí mladíci z reálky v noci kravál a řádní občané nemohou spát.
Následovalo několik inspekcí profesorů vyslaných ředitelem, ale ve zmíněné hospodě nikoho nepřistihli. Nepomohlo ani vyšetřování. Nikdo se nepřiznal. Teprve po delším čase se provalilo, že šlo o záměrnou studentskou provokaci a že vedení školy někomu sedlo na lep.
Při pozdějším setkání abiturientů na tyto příhody vzpomínali bývalí studenti s pobavením včetně přítomného, už penzionovaného profesora Kocha, kterému vše prozradili. Spolu s nimi se příhodě zasmál.
Těžký život studentský
Stavby nové budovy gymnázia se zhostila budějovická firma Hauptvogel a Stabernak, která ve stejné době pracovala i na stavbě justičního paláce. Ten dokončila ve stejném roce jako gymnázium.
V archivech se dochoval proslov Matthiase Kocha přednesený k posvěcení budovy v roce 1903. Připomínal v něm, že tímto mezníkem dostávají studenti i profesoři velkorysou budovu odlišující se od prostor v sousedním klášteře, které využívali od roku 1785.
„Zatímco ve staré budově vedly vlhké a temné chodby k nevyhovujícím místnostem, nový dům má tři velké brány s hlavním vchodem od řeky, kde po širokých schodech dojdeme do světlých vysokých chodeb, které ústí do místností tříd a kabinetů,“ připomněl Koch.
Ale ani po otevření nové budovy gymnázia neměli studenti jednoduchý život. Na první školní dny roku 1911 vzpomíná Oskar Maschek z Rychnova na Novohradsku.
„V Budějovicích jsem se ubytoval v Kosthausu, jak se říkalo domu se stravou. Obzvláštní bydlení to nebylo. Sestávalo se z kuchyně a jedné místnosti, kde byl stůl, tři židle a pět postelí. Otec za to platil 44 zlatých měsíčně. Kapesné jsem měl malé, takže jsem uvítal nabídku profesora Golla, abych se stal domácím učitelem. Po škole jsem chodil dům od domu, abych večer dorazil unaven na byt a v noci pak pracoval na domácích úkolech.“
Škola v České ulici se pravým českým gymnáziem stala až v roce 1923, kdy nahradila německé, přesunuté do Jeronýmovy ulice. Vůbec prvním českým gymnáziem ve městě byla škola založená biskupem Janem Valeriánem Jirsíkem roku 1868.
Úzký vztah s gymnáziem má bývalý hejtman Jan Zahradník, který jako středoškolský učitel matematiky pokračuje ve stopách svého dřívějšího kolegy Matthiase Kocha. Je členem jím založené Jednoty českých matematiků a fyziků.
„Tehdy se sdružení jmenovalo Spolek pro volné přednášky z matematiky a fyziky. Založilo ho v roce 1861 šest českých a německých studentů pražské univerzity a Koch byl jedním z nich. Tento spolek je spolu se Sokolem u nás nejdéle trvajícím sdružením. Má několik sekcí, vydává časopis a v Budějovicích je jedna z jeho odboček fungující na pedagogické fakultě,“ poznamenal Zahradník.
Podrobněji se o životě Matthiase Kocha může veřejnost dovědět z internetového portálu Kohoutí kříž, který vydává Jihočeská vědecká knihovna a spolupracují na něm badatelé. Zdrojem je i českobudějovický okresní archiv a práce historiků Daniela Kováře a Jana Mareše.
