Hrobka připomíná muže německé národnosti, který se ve městě zasloužil o rozvoj českého školství. Matthias Koch zemřel skoro zapomenutý před 95 lety.
Podle studentů je hrobka připomínkou více než stoleté historie jejich školy, jejíž budova je stále dominantou centra města na nábřeží slepého ramene Malše. „Tohle je příběh mimořádně pracovitého člověka, který ve své době řediteloval několika budějovickým školám,“ uvažuje septimán Matěj Barták.
Jedním z dalších brigádníků je jeho spolužák Filip Dierzé. Svěřil se, že obnova hrobky je pro něj otázkou cti a vyjádřením respektu k tak významné osobnosti. „Škola, kterou založil, mě hodně baví,“ poznamenal.
Dobrovolníci z gymnázia si hodlají vzít rekonstruovanou hrobku do péče po vzoru například pražských hřbitovů, kde hroby význačných osobností zachraňují adopcemi donátoři. Mnohým z nich totiž hrozí zánik.
Profesor Matthias Koch jako budějovický patriot a politik prosadil nejen stavbu moderního českého gymnázia před 118 lety. Podporoval soužití českých a německých obyvatel města, které nebylo vždy bez vad. Právě toto historické propojení je dnes aktuální i pro žáky školy.
„Chceme je vést k úctě k odkazu těchto našich předků,“ uvedl ředitel gymnázia a učitel dějepisu a němčiny Antonín Sekyrka.
Rekonstrukci hrobky předcházelo pátrání po její historii i po životopise samotné školy. Polozapomenuté hrobové místo totiž nenese jméno Kocha, ale dalšího z pohřbených, kterým byl jeho přítel a další významný rodák Johann Lampl.
S bádáním pomohl škole historik a ředitel okresního archivu Daniel Kovář a také správa hřbitova. S pomocí dotace od kraje pak město nechalo zhotovit nové pamětní desky na pomník hrobky a zadá vyčištění obložení. Slavnostní pieta k obnovení hrobky se uskuteční v polovině října i za účasti německých spolků.
„Jako majitel hřbitova jsme podávali žádost o dotaci. Akce začala už před dvěma lety, ale zpomalila ji koronavirová opatření,“ připomněl náměstek českobudějovického primátora Ivo Moravec.
Kochova hrobka přitom není podle něj jediným hrobovým místem významných osobností, kterým hrozí zánik, protože jejich nájemci o ně ztratili zájem. Magistrát proto spolu s archivem vypracoval seznam osobností, o jejichž hroby se musí město postarat. V současnosti je jich 17 a některé už jsou vybrané pro rekonstrukci. Mezi významné patří například hroby a hrobky podnikatelů Augusta Zátky či Vojtěcha Lanny, starostů nebo umělců.
Podle historika Kováře je nejvyšší čas postarat se o tato hrobová místa, protože po zániku smlouvy o pronájmu je přebírá Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a prodává je v aukci často jako stavební materiál.
Kovář tato místa popsal v publikaci Budějovické hroby, teď připravuje její pokračování spolu s technikem ústředního hřbitova Tomášem Červeným. „Nacházíme stále další opuštěné hroby významných osobností,“ říká Červený.
Mezi ně patří i zemřelí, jejichž příbuzní skončili v cizině po odsunu německých obyvatel nebo po vystěhování židovských rodin. O někdy dramatickém soužití budějovických Čechů a Němců vypovídají i válečné hroby a pomníky.
V zadním traktu hřbitova sv. Otýlie stojí od roku 1995 památník Němců, kteří zemřeli v místním internačním táboře ještě před odsunem. Podle některých svědků jsou zde v hromadném hrobě zastřelení němečtí civilisté, které popravili v roce 1945 bez soudu příslušníci samozvaných národních gard.
Instalace pamětní desky Matthiase Kocha čeká i interiér gymnázia. Kromě ní se na chodbě školy objeví nová deska s připomínkou národního buditele a básníka Františka Ladislava Čelakovského, strakonického rodáka, který byl jako student v roce 1818 z českobudějovické německé reálky vyloučen za propagaci Husových komentářů vydaných pod názvem Postila.
