Na zřícenině hradu Pořešín se scházejí hudebníci s nástroji ukrytými v pouzdrech. Na prvním předhradí vyrůstá les pultů s notami a v přípravách finišuje filmový štáb s týmem kameramanů a zvukařů, kteří budou vystoupení Jihočeské filharmonie zaznamenávat.
Přírodní kulisy jsou optimální – svítí slunce, zpívají ptáci a poletují žluťásci. Ačkoli obličeje muzikantů halí roušky či štíty, na všech je vidět, že je jim tu dobře. Po dlouhém půstu, kdy mohli cvičit jen doma, si mají o čem povídat a na řadu přichází i nové fotky v mobilech.
Jihočeská filharmonie to rozbalila na Pořešíně |
„Je úžasné, že si můžeme zahrát zase spolu. Navíc hraní venku mám moc ráda, protože je to úplně něco jiného než v sálech, atmosféra je samozřejmě nesrovnatelná,“ líčí violoncellistka Soňa Zavřelová.
Na přírodní scénu se nemusejí hudebníci oblékat do společenského oděvu, každý dorazí v tom, v čem se cítí pohodlně. Ale když zaujmou své pozice a předstoupí před ně dirigent, upovídané skupinky se rázem změní v tým profesionálů.
„Ticho v sále poprosím,“ říká s nadsázkou dirigent Patrik Červák a začíná první zkouška nahrávky úryvku z Balady pro banditu. Fakt je, že legendární představení v podání Jihočeské filharmonie mělo premiéru před čtyřmi lety, v červnu 2016.
„Tehdy jsme ji hráli v budějovickém Metropolu, ale od té doby zní pod širákem. Je to pro filharmonii taková klasika, jakmile se udělá hezky, vyjedeme ven a hrajeme Baladu na hradě, zámku, zřícenině,“ popisuje dirigent.
Loni na Pořešíně zmokli
Jenže právě s Pořešínem měli filharmonici až do včerejška spojenou neúspěšnou zkušenost. Baladu pro banditu měli na zřícenině na Českokrumlovsku hrát pro diváky vloni 10. srpna večer. Na koncert dorazilo 500 natěšených diváků, nakonec však museli odejít s nepořízenou.
„Muzikanti už byli nastoupení, ale bohužel to zhatil tříhodinový déšť, který se spustil přesně v době koncertu. Lidé čekali pod deštníky skoro hodinu, než jsme uznali, že to opravdu nejde. Dnes to aspoň muzikantům u nás počasí vynahradilo,“ říká kastelán Radek Kocanda ze spolku Hrady na Malši, jenž se stará o pět hradů včetně Pořešína.
Ani diváci však o toto vystoupení podle šéfa filharmoniků Otakara Svobody nepřijdou. „Nahrávku záznamu zveřejníme na našem webu i Facebooku, poskytneme ji Jihočeské centrále cestovního ruchu a všem, kteří o ni budou mít zájem. Uvidíme, kam až se dostane,“ plánuje Svoboda.
Přitom Baladu pro banditu měli letos původně hrát v létě na krumlovském Mezinárodním hudebním festivalu, vystoupení je však nyní odsunuto až na 24. září.
Cílem filharmoniků je v této době, kdy nemohou na koncertní pódia, natočit na památkách v kraji několikadílný cyklus krátkých skladeb. Začali s ním před týdnem na Dívčím kameni, kde nahráli Vivaldiho Jaro z cyklu Čtvero ročních období. Vystupovat chtějí ještě například v zámeckém parku Kratochvíle nebo někde na břehu Lipna. „Zřejmě na Marině, kde asi nyní nebude tolik lidí,“ upřesňuje šéf filharmoniků.
Tympanista tiskne štíty
Někteří muzikanti mají před sebou jen malé stojany na noty, na nichž mají tablety. Na rozdíl od svých kolegů, kteří mají papírové noty přichycené kvůli větru sadou kolíčků na prádlo, mají všechny party na otevřeném přístroji pohromadě a posouvají je nožní nášlapkou.
„Vidím to jako budoucnost a jsme v tomto směru zatím jediné větší těleso v republice a minimálně jedni z prvních tří čtyř orchestrů na světě. Teď máme iPadů deset, na cestě už je dalších dvacet,“ líčí Svoboda.
Jeden má před sebou u tympánů Miroslav Baloun, který patří mezi nejzdatnější technické opory filharmoniků a na své 3D tiskárně už vyrobil i stovku ochranných štítů. Na Pořešíně si je vyzkoušeli jeho kolegové dechaři.
„Pro filharmonii jsem vyrobil první dávku dvanácti štítů, ostatní jsem předal krizovému štábu a nemocnici,“ shrnuje Baloun.
