Sedmatřicetiletá žena trpěla podle Respektu, který jako první o případu informoval, těžkou formou mentálního postižení. Projevovala se mimo jiné vzpurností, neposlušností a hlasitým křikem.
Asistent ji v jindřichohradeckém domově pro lidi s mentálním postižením usmrtil, když se ji v noci snažil zklidnit při jednom z jejích záchvatů, napsal Respekt. Vrchní soud v Praze podle něj zdůvodnil nižší trest tím, že ve chvíli, kdy žena pod jeho rukama upadla do bezvědomí, dopustil se nedbalosti, když nezkontroloval, zda s hlavou zabořenou do polštáře může dýchat.
Po roce a půl byl odsouzený letos v létě propuštěn za dobré chování.
Domov pro lidi s mentálním postižením v Jindřichově Hradci vykazoval podle náměstkyně jihočeského hejtmana Lucie Kozlové (ODS) řadu nedostatků. Pramenilo to většinou z chybného vedení zařízení.
Rada Jihočeského kraje, jehož je domov příspěvkovou organizací, také proto loni odvolala jeho ředitele. „Ze své zkušenosti musím říct, že ostatní zařízení tohoto druhu v kraji fungují bez problémů. Jindřichův Hradec byl v tomto směru výjimkou. Jednalo se o pochybení vedení daného domova, kdy jsme postupně narazili na několik nedostatků,“ uvedla Kozlová.
„Chápu, že se jedná o velmi náročnou práci, která je především psychicky vyčerpávající. Ale ani tak se nesmí stát to, co se stalo v Jindřichově Hradci. Pro takové jednání není omluva,“ řekla Kozlová. Dodala, že po odvolání ředitele se chod domova výrazně zlepšil. Nyní v něm neregistrují žádné problémy.
Chytání za vlasy nebo pod krkem je běžné
V Česku nejde o jediný příklad selhání systému péče o pacienty s vážným mentálním postižením, napsal týdeník. Část pracovníků v některých zařízeních podle jeho zjištění mentálně postižené ponižuje a týrá.
Málo se využívá i poznatků západní psychiatrie, podle kterých je důležité se zaměřit na příčiny náročného chování duševně nemocného člověka, spíše než se snažit toto chování rychle zastavit třeba medikací nebo kurtováním.
Při pobytu v zařízeních se tak stav pacientů často nezlepší, ale spíš výrazně zhorší. „Z mé zkušenosti většině těchto lidí psychiatrická hospitalizace nepomůže, ale spíš uškodí,“ řekl Respektu terapeut Národního ústavu pro autismus Hynek Jůn.
„Končí v nemocnicích hlavně proto, že existuje velmi málo specializovaných služeb, které by jim dokázaly zajistit vhodnou podporu. S léčbou to ale nemá moc společného,“ dodal.
„Pohlavkování, chytání za vlasy za uši nebo pod krkem se děje zcela běžně,“ řekla týdeníku bývalá zaměstnankyně zařízení pro postižené děti Domov pod lípou ve středočeském Lipníku.
„Hračky se zamykají, děti si ani vybrat nemohou, co si vezmou na sebe, a ty, co jsou na plenách, nechávají klidně hodiny nepřebalené ve stolici,“ doplnila další zaměstnankyně.
Ředitel zařízení Aleš Kobliha má podle Respektu informace nanejvýš o plácnutí po zadku, které nepovažuje za týrání.
