Cíl páteční etapy slavného závodu Giro d’ Italia je ve městě Nervesa della Battaglia. Slovo Battaglia znamená boj. Ale také jméno nekorunovaného krále českých cyklistů – Christiana Battaglii – potomka slavného italského rodu. Ten je neodmyslitelně spjatý s jižními Čechami.
Jeho životní příběh fascinuje milovníky cyklistiky už od doby, kdy ho spolu s jeho sestrou Blankou zvěčnil ve své povídce Baroni na kolech spisovatel Ota Pavel. V té době bylo Christianu Battagliovi padesát let.
A ani Ota Pavel asi netušil, že jeho kariéra cyklisty zdaleka nekončí. „Podle mě je jedním z největších sportovců na světě. Zní to fantasticky. Christian totiž nevyhrál ani jeden velký závod. Ani Tour de France, ani Tour de Boheme, ani Praha - Karlovy Vary - Praha. Ale: co jestli trénoval víc než ostatní? Co jestli musel překonávat víc překážek? Co jestli zvítězil tisíckrát nad sebou?“ ptá se Ota Pavel na začátku své povídky.
Byl rozený bojovník
A je pravda, že Battaglia dělal v sedle svému jménu čest. Byl totiž rozený bojovník, který byl zajímavý i svým asketickým přístupem. I proto se stal ještě za svého života legendou, o níž se vyprávělo, že jezdí na chlebové kůrky a vodu.
Narodil se 7. prosince roku 1914, přesně v den, kdy jeho otec Quido na frontě padl do ruského zajetí. Jeho matka Gisela byla původem Vídeňačka. Když vznikl nový stát, přihlásila se rodina k československému národu, ačkoli starobylý rod Battagliů původem pocházel z italského Trenta.
Svůj první závod absolvoval Christian Battaglia v roce 1929 v Berouně, kam se směl přihlásit jen díky své sestře, která pořadatelům potvrdila, že je o rok starší. Tehdy dojel druhý, jeho sestra byla čtvrtá.
Už tehdy zřejmě závodil na anglickém kole značky Blampton, na které si musel sám našetřit. Později se vydal na závod do francouzské Marseille. Po cestě jej ale srazilo auto tak nešťastně, že mu tamní lékaři hrozili amputací nohy. Proto s horečkou nasedl na vlak a dojel až tam, kde mu nohu zachránili.
„Podle pamětníků příliš nedbal o své zdraví, chřipky i anginy přecházel, se zápalem plic si poležel pár dní, i s antibiotiky neustále trénoval. Chtěl jet na olympijské hry do Berlína, ale před jejich začátkem si zlomil ruku. I se sádrou tam vyrazil aspoň jako divák,“ popisuje historik blatenského muzea Petr Chlebec.
Jeho jméno nese šumavská cyklotrasa 33
Kolo používal jako běžný dopravní prostředek. Jezdil na něm bez ohledu na roční období i rozmary počasí, v dešti i ve sněhu. A postupně navíc své tréninkové dávky zvyšoval až na 200 kilometrů denně.
Pracoval ve strakonické zbrojovce, tedy do té doby, než nastoupil do vězení za svého osmdesátiletého otce. Ten byl obviněn za to, že nestihl odevzdat předepsanou dodávku masa a obilí. Ve vyšetřovací vazbě strávil šest měsíců a pak byl na nátlak místních předveden, aby byl odsouzen prakticky na dobu, kterou ve vazbě už prožil. Později už směl nastoupit jen jako závozník u Pozemních staveb.
O svůj zámeček v Bratronicích jeho rodina přišla hned dvakrát. Nejprve za protektorátu, kdy na něj Němci uvalili nucenou správu. A podruhé v roce 1949. Od té doby tam se sestrou žili dál, ale jen jako nájemníci.
Absolvoval přes tisíc závodů, za 62 sezon
„Řízením osudu nikdy nevyhrál žádný významný závod, přestože jich absolvoval přes tisícovku. Jeho největším úspěchem byl titul mistra Čech na dvě stě kilometrů z roku 1935. Přesto je v mnoha ohledech nepřekonatelný. Na kole závodil dvaašedesát sezon, jeho tréninkové dávky byly obrovské, za rok dokázal našlapat i 32 tisíc kilometrů,“ říká Chlebec.
Jak Christian Battaglia žil, tak také zemřel, tedy na kole. Pro web Cyklonostalgie na to vzpomínal jeho přítel Karel Novák z Blatné, který s ním jel 24. srpna roku 1991 ze strakonických cyklistických závodů. Na úpatí kopce Tisovníku se mu udělalo nevolno a spadl do příkopu.
„Shodou okolností se v té době v okolí konala automobilová Rallye Pačejov. Projíždělo kolem nás jedno z doprovodných vozidel, tak jsem ho okamžitě stopnul. Hned jsme Christiana naložili a vezli do nemocnice. Držel jsem ho, vypadal, jakoby spal. V nemocnici nám bohužel řekli, že už je pozdě. Umřel mi v náručí,“ popisoval Novák.
Na místě tu událost dodnes připomíná prostý dřevěný kříž beze jména. A přímo v Bratronicích proti jeho zámku dnes stojí Battagliova busta a pomníček. Jeho jméno nese i šumavská cyklotrasa 33, která spojuje Železnou Rudu s Novou Pecí. A připomínají ho i různé cyklistické akce a memoriály, třeba každoroční vyjížďka na Javorník.
Šumavu a vůbec jižní Čechy měl Battaglia rád. V krátkém dokumentu Petra Václava Paní Le Murie to říká sama jeho sestra Blanka. „Můj bratr miloval jižní Čechy, Šumavu a jejich obyvatelstvo. Byla pro něj hrozná rána, když přišlo vojsko a část Šumavy byla uzavřena. Moc miloval ptáky, a to zvláště ty malé. Je dobře, že odcházel první, protože nevím, jak by obstál, kdyby býval zůstal sám,“ vypráví ve filmu.
