V roce 1991 si manželé Täuberovi otevřeli první antikvariát na budějovickém sídlišti Máj. Dlouho se však snažili najít místo v centru. Nakonec se na podzim 1996 uvolnily prostory v Domě umění na náměstí Přemysla Otakara II.
„Byl to ošklivý a nezajímavý sklad bez výlohy do ulice. I tak jsme do toho ale šli,“ usmívá se na stejném místě o 25 let později Jiří Täuber. „Z obchodního hlediska to pro nás bylo zajímavé. Turisté sem totiž přijedou, obejdou náměstí, navštíví Masné krámy, ti zdatnější vyrazí na Černou věž a pak všichni odjíždějí do Hluboké nad Vltavou,“ líčí s nadsázkou.
Lidé si nakonec do antikvariátu cestu našli, ať už to byli místní, nebo turisté. Díky nim se v obchodě objevilo za čtvrtstoletí přibližně 100 tisíc knih. Kromě těch běžných tady měli či mají i některé vzácné kusy.
„U každé knihy musíme určit její hodnotu, což se nám většinou daří. Vůbec nejdražší kniha v tomto obchodě byla před zhruba 20 lety. Byla to německá lovecká kniha z počátku 17. století s obrovským množstvím rytin, které zobrazovaly zvířata, pušky či mapy. Byla nádherná. Už tehdy se její hodnota pohybovala okolo půl milionu korun. Majitel ale chtěl více, než bylo rozumné, takže jsme se nedomluvili na ceně,“ vzpomíná Täuber.
Zavřou na konci července
Těch, jejichž hodnota je řádově v desítkách tisíc korun, byla v antikvariátu však celá řada.
„Stává se to několikrát ročně. Většinou to jsou díla velmi stará a málo dostupná. Prodávali jsme například knihy s grafikami Jana Konůpka (významný český malíř a ilustrátor, pozn. red.) a dnes tu máme třeba druhé české vydání Mattioliho herbáře ze 17. století. Jinak ale prodáváme především běžnou produkci,“ zmiňuje Täuber.
Zatímco vypráví a v zádech má tisíce nejrůznějších knih, vybírají si u regálů dva návštěvníci.
„Právě tohle rozhodnutí bylo nejtěžší. Museli jsme se s manželkou domluvit, že se vzdáme kontaktu s našimi zákazníky. Řada z nich sem chodí pravidelně, jen tak se podívat, popovídat si a občas si něco odnést. Přicházíme o velkou část života, věnujeme se tomu 30 let a 25 let jsme tady,“ přemítá podnikatel.
Vzápětí pak přidává největší a nejtěžší úkol pro majitele antikvariátu.
„Když přijde zákazník a úplně přesně neví, co by chtěl. V tu chvíli se mohu pokusit uplatnit to nadprůměrné množství informací o knihách, které mám. Když se pak dotyčný vrátí s tím, že jsem poradil dobře, to je úplný vrchol spokojenosti,“ libuje si.
Přitom právě zákazníci jsou jedním z důvodů, proč se manželé rozhodli antikvariát zavřít.
„Je jich čím dál méně. Těch mladších sice přibývá, ale počet je celkem malý. Má na to vliv řada věcí včetně moderních technologií. Oblíbené jsou teď audioknihy a pak se ve velkém prodává hlavně to, na co se udělá velká reklama,“ myslí si Täuber.
Důvodů je však více. „Jeden z těch hlavních je věk. Jsem už v důchodu a manželka do něj může jít také. K tomu se přidává úbytek zákazníků, klesající obrat a nakonec i koronavirus. Vláda nám loni nuceně zavřela, protože by se tady mohli potkat i dva lidé najednou. Někdy jich tu dokonce máme deset za den,“ líčí.
Dům umění na budějovickém náměstí Přemysla Otakara II. navíc už příští rok čeká rekonstrukce, což také ovlivnilo rozhodování manželů Täuberových. Ti se proto nakonec rozhodli, že skončí a půjdou do důchodu.
I nadále však budou nabízet některé knihy přes e-shop. Tam ale nejsou všechny.
„Rádi bychom se proto co největšího počtu zbavili. Proto teď platí sleva 50 procent na veškeré zboží. Budeme rádi, když tím přilákáme co nejvíce lidí, kteří si knihy rozeberou,“ přidává Zdeňka Täuberová. Oblíbený antikvariát bude na budějovickém náměstí fungovat do 31. července.
