Helena Schmausová Shoonerová se s Františkem Křižíkem setkala, když ještě byla malá.
„Umřel, když mi byly tři roky. Ale vzpomínám si, jak seděl tady na křesle v obývacím pokoji a jedna z mých kamarádek šla a žalovala na mě pradědečkovi, že jsem na ni byla zlá. Ten tam seděl, zaťukal holí a říkal: ‚Zatrapecená holka, já ti nasekám!‘ A já jsem říkala, že se nebojím a uteču,“ vyprávěla loni v rozhovoru pro MF DNES.
Studovala na střední uměleckoprůmyslové škole v Bechyni, ale tu nedokončila. Poté studovala uměleckou školu v Karlových Varech. V roce 1965 zakončila studium na pražské UMPRUM. Po škole se věnovala navrhování šperků, které vystavovala v různých evropských zemích a v Kanadě.
„Úspěšná byla moje výstava na Expu v roce 1967 v Montrealu. Získala jsem díky tomu stipendium na studijní pobyt v Paříži. Francouzský Dior si tehdy vybral nějaké mé výrobky. Výstavy jsem pak měla ve Vídni, Stockholmu a Římě,“ líčila Helena Schmausová Shoonerová.
S manželem Huguesem Shoonerem se odstěhovala v roce 1971 do Kanady, kde zůstala až do roku 1990. V zámoří se věnovala plastikám a malbě na keramiku. Inspirovala se u indiánů.
„Mě odjakživa zajímaly pohádky ze všech zemí světa. Tak jsem si koupila indiánské legendy. A k indiánům jsem se dostala snadno, 120 kilometrů od Montrealu je Pierreville, který postavil předek mého manžela a sousedí s indiánskou rezervací. Dokonce jeden můj švagr si vzal indiánku,“ popisovala. Za své dílo dostala různá ocenění, například její betlém je vystavený v Oratoriu sv. Josefa v Montrealu.
V posledních letech se věnovala charitě. Své obrazy dávala do aukcí, výtěžky pak šly na dobročinné účely. Poslední rozloučení se uskuteční v sobotu v rodinném kruhu a s přáteli.
