„Mou běžnou náplní práce je diagnostika a psychologická léčba lidí s neurologickými a psychosomatickými poruchami, kteří k nám docházejí jednou za týden až čtrnáct dní. Od doby, co byla vyhlášena karanténa, jsme zrušili osobní návštěvy. Se svými pacienty pracuji po telefonu nebo videokonferencích z domova,“ říká 30letá Barbora Nováková.
Absolventka českobudějovického česko-anglického gymnázia měla přitom s podobnou komunikací zkušenosti už jako studentka univerzity v Sheffieldu. Jako souběžnou praxi si zvolila práci dobrovolnice na lince důvěry Samaritans. V Londýně navíc pracovala rok na specializovaném traumatickém oddělení, kde se setkávala s pacienty, kteří z různých důvodů prožívali psychické i fyzické trauma.
Dobrovolnictví je podle ní v Británii hojně rozšířené, což se projevuje i v dnešní době. „Situace s koronavirem pochopitelně mnoha našim pacientům zkomplikovala zdravotní stav. Minulý týden navíc přišlo rozhodnutí, že zdravotní a kliničtí psychologové jsou potřeba přímo v nemocnicích, takže jsme museli dosavadní praxi až na výjimky pozastavit a stáváme se součástí týmů zdravotníků, kteří léčí infikované pacienty. Připravujeme se na to, že budeme spolupracovat s těmito pacienty i jejich rodinami a blízkými,“ popisuje Barbora.
Atmosféra v britských nemocnicích je podle ní pochopitelně napjatá. Zdravotníci jsou pod velkým tlakem a podobné přesuny celých oddělení jsou bezprecedentním krokem. V porovnání s Českou republikou zareagovala Británie na pandemii poměrně pozdě. Zpočátku se razila oficiální strategie takzvaného „business as usual“, tedy pracujte jako obvykle, a spousta lidí nebrala hrozbu vážně. Po třech týdnech nouzového stavu si lidé zvykají na omezení podobná českým. Až na nošení roušek na veřejnosti, které tam není povinné.
Ostrované se chovají podobně jako Češi, míní
Obyvatelé ostrovní země se podle Barbory Novákové chovají podobně jako Češi. Mají obavy, někteří i přehnaný optimismus, záleží na povaze. Stejně jako my si posílají po internetových sítích vtipy.
„Angličané jsou v nich přeborníci. Určitě si zachovejme pozitivní náladu. Je třeba poslouchat rady lékařů, pamatovat na své fyzické i psychické zdraví, snažit se udržovat pravidelný režim, komunikovat s blízkými a třeba i sdílet s nimi obavy, ale hlavně nepodléhat panice. Přehnaně se nevystavovat všemožným poplašným zprávám a návalu negativních informací v médiích. I když úzkost a obavy jsou v této době naprosto normální reakce,“ konstatuje psycholožka Nováková.
Vliv pandemie způsobené koronavirem na člověka se stane podle ní určitě brzy tématem vědeckých výzkumů a studií. Podle rozdělení osobnostních typů mohou mít dnes problémy extroverti a neurotici. Naopak lidé otevření vůči zkušenostem využijí současnou situaci kreativněji, jako příležitost k seberozvoji. Lidé přívětiví a svědomití najdou zase příležitost k pomoci ostatním.
„Lidé v Anglii obecně více poslouchají a respektují pravidla. Podle mě všichni dostáváme příležitost k sebereflexi, zpomalení a zamyšlení se nad tím, jaký vliv máme na svět, na planetu a jeden na druhého. Jestli z toho vzejdou nějaké trvalejší změny, to ještě uvidíme,“ domnívá se Barbora Nováková.
Za důležitý impulz považuje psycholožka žijící deset let v Anglii nedělní televizní vystoupení 93leté královny Alžběty II. V podobném duchu totiž promluvila k národu ještě jako děvče, když se v roce 1940 po útoku nacistů na Británii obrátila k dětem z evakuovaných rodin.
„Její slova byla povzbudivá až dojemná. Současnou situaci zdůraznila jako historický moment, který budou hodnotit budoucí generace. Kladla důraz na naději, národní hrdost a statečnost a připomněla britské atributy mírného a pozitivního odhodlání a sounáležitosti,“ uzavírá Jihočeška pracující v britském Leedsu.
Páté zvláštní poselství za 68 let vlády. Alžběta II. promluvila o koronaviru:
