Zateplování budov polystyrenem už sice někteří architekti odmítají, ale současná situace je taková, že zatímco v roce 1997 se vyrobilo 10 tisíc tun, o dvacet let později už 60 tisíc tun tohoto plastu pro zateplení.
„Vzhledem k tomu, že životnost EPS ve stavebnictví je kolem 50 let, za 40 let musíme být na nárůst odpadního pěnového polystyrenu připraveni,“ varuje předseda Sdružení EPS ČR Pavel Zemene. Jenže na vyřešení situace zbývá už jen 11 let.
Jednorázové obaly na potraviny končí většinou ve směsném odpadu.
A zdaleka nejde jen o polystyren používaný ve stavebnictví, tento plast se používá ve velkém při balení elektroniky a spotřebičů, ale také potravin, protože je lehký a velmi odolný a tepelně izoluje.
Kuličkami z polystyrenu se plní sedací vaky, vyrábějí se z nich jednorázové obaly na potraviny, stropní podhledy… Ačkoliv docela dobře recyklujeme plastové lahve, pokud jde o polystyren, tam recyklace stále vázne. Přitom polystyren se rozkládá desetitisíce let.
Kde je problém
Jedním z hlavních problémů s recyklací (či spíše nerecyklací) polystyrenu u nás je podle zástupců Sdružení EPS ČR velmi nízký poplatek za skládkování, což nemotivuje k recyklaci.
Nezbytnou podmínkou pro plnou recyklaci, což polystyren dovoluje, je však vytříděný a čistý odpadní polystyren. Znečištěný totiž nemohou stroje efektivně recyklovat. Obce by proto měly umožnit oddělené a hlavně snadné ukládání polystyrenu.
„Důležitá je také širší osvěta mezi lidmi, kterou nyní jako sdružení iniciujeme. Stejně jako si lidé zvykli třídit do barevných popelnic papír, plasty včetně odpadního obalového pěnového polystyrenu, a sklo, měli by vědět, že i stavební odpadní polystyren se má třídit a měli by mít kam,“ upozorňuje Pavel Zemene.
Doba plastová
První plasty se začaly vyrábět na konce 19. století. Tehdy šlo o mizivé množství. V roce 1950 to už bylo 2,1 milionu tuny v roce 1950, v roce 1993 přes 147 milionů tun. V roce 2015 to už bylo 407 milionů tun, v roce 2050 se odhaduje výroba na více než 700 milionů tun.
Evropa přitom každoročně vyprodukuje zhruba 25,8 milionu tun plastového odpadu. Odhaduje se, že do oceánů se dostává 8 milionů tun plastových hmot ročně. Více než 40 procent plastových výrobků lidé použijí pouze jednou a potom je vyhodí.
Spousta výrobků z polystyrenu končí jako odpad v moři.
U plastů je velmi problematická dlouhá doba rozkladu. Zatímco organické materiály se rozkládají v řádu týdnů či měsíců, u plastických hmot je potřebná doba nesrovnatelně delší.
Například plastová láhev potřebuje na „rozložení“ sto i více let, kelímek od piva 70 let, polystyren pak desetitisíce let. A vědci si nejsou jisti ani tím, zda se tak skutečně stane.
Recyklace se vyplatí
Z neznečištěného rozdrceného polystyrenu se vyrábějí opět izolace a obaly, znečištěný slouží na výrobu lehčeného betonu, izolačních omítek, zásypů a dokonce pálených cihel. Jenže na skládkách končí okolo 54 procent celkového objemu odpadního polystyrenu, zatímco pouze 27 procent z něj se recykluje.
Ve Švýcarsku se v současné době recykluje 98 % všech plastů, v Německu dokonce 99,2 %. U nás je to pouze 59,8 % produkce plastů. Ve světě už vznikají technologie, které recyklaci pěnového polystyrenu výrazně usnadňují.
Jednou z nich je projekt Polystyren Loop. Jde o inovativní způsob recyklace polystyrenu, který umožňuje odstranění zpomalovače hoření HBCD z odpadního polystyrenu a vznik nového čistého granulátu polystyrenu vhodného pro další zpracování. Technologie je podporovaná programem EU pro životní prostředí a jde o zcela bezodpadový proces. První jednotka se v současnosti buduje v Nizozemí, další by se měly objevit v Polsku, v Německu a také v České republice.
