Oba "pečící hrnce" mají hodně společného. Remoska byla zapsána na Úřadě pro vynálezy (dnes Úřad průmyslového vlastnictví) v červenci 1964, ale vyráběla se už koncem padesátých let. Pečenku vyráběla firma ETA přibližně od roku 1962, po několika letech však byla výroba zastavena.
Oba spotřebiče mají pro své uživatele jeden společný a hodně velký bonus: vystačí si totiž s příkonem pouhých 475 či dokonce jen 400 W, což je tak pětina příkonu klasické pečící trouby.
Původní pečenka měla i bohaté příslušenství.
Přístroje jsou tak ideální nejen do domácností, ale také na chaty či dokonce do obytných přívěsů nebo na lodě (využívá se zde měniče na 12 V nebo 24 V/220 V). Zejména díky možnosti takového využití se prosadila remoska hodně v zahraničí, především ve Velké Británii. Dnes tvoří export kolem 55 procent.
V roce 2014 se na tuzemský trh vrátila "pečenka". Na rozdíl od remosky, pro niž je typický kruhový tvar, má tvar čtverce. A také zůstala "věrná" skleněnému okénku, takže není nutné nadzvedávat víko a zjišťovat, jak dlouho ještě bude nutné pokrm péci či dusit.
Fotogalerie |
Geniálně jednoduchá
"Otcem" remosky je český elektrotechnik Oldřich Homuta. Sice se nechal inspirovat varným hrncem, který viděl ve Švédsku, ale ten pouze "vařil". Homuta už před válkou vlastnil v pražských Vysočanech firmu Elhamo na výrobu elektromotorů.
Ta se po znárodnění spojila s podnikem místního hospodářství REMOS (R-radio, E-elektro, M-motory a OS-opravy elektrospotřebičů), zaměřeným na elektrovýrobu a elektroslužby.
V roce 1957 však byly postaveny nové výrobní prostory v Kostelci nad Černými lesy, kde remosku vyráběla pobočka českobrodského podniku Karma. Celkem se jich v letech 1957 až 1991 vyrobilo přibližně 2,7 milionu kusů.
Pak se výroba na nějakou dobu zastavila, jenže nadšení z mikrovlnek a dalších spotřebičů časem opadlo, lidé se chtěli vrátit k osvědčenému přístroji. V roce 1994 se ve Frenštátu pod Radhoštěm výroba obnovila a naopak na počátku druhého tisíciletí se remoska začala prosazovat i na západních trzích.
Remoska v nové podobě bez skleněného průzoru
Bylo to i díky podpoře Mileny Grenfell-Baines z anglického Manchesteru. Ta se do Anglie dostala jako desetiletá v roce 1939 jako jedno z posledních dětí, které před nacisty zachránil sir Nicholas Winton, který letos oslaví významné jubileum: dožívá se 105 let.
Milena Grenfell-Baines alias Lady Remoska
Doporučila remosku prestižnímu britskému časopisu Good Housekeeping, který hodnotí nové výrobky na trhu. Angličany přístroj nadchnul. A zbystřili i Češi: asi na té remosce něco je, když ji chtějí venku… Výroba se poté ve Frenštátě zdvojnásobila.
Remoska je dnes úspěšná i ve světě. Na export jde zhruba 55 procent produkce frenštátské továrny.
Peče, smaží, dusí…
Princip remosky se ani po desetiletích nezměnil: ve víku má zabudovanou topnou tyč, takže teplo sálá shora a stěnami se rozvádí až na dno nádoby, takže nedochází k připalování zespodu.
Starší modely měly ve víku zasklené kruhové okénko, od něhož ale výrobce v poslední době upustil s odůvodněním, že v místech pod sklem se třeba bublanina nepropeče podle představ.
V remosce lze totiž péct, dusit, smažit, grilovat, připravovat toasty, ohřívat i rozmrazovat. A protože vyhřívaný prostor je v porovnání s troubou velmi malý, vše bývá hotovo rychleji a hlavně s výrazně nižší spotřebou energie než v troubě, rozdíl je až 80 procent.
Červená barva jako oživení vzhledu
Pro výrobu se používají s předchozími modely lepší materiály a ještě se snížila spotřeba elektrické energie. Stojánek se vyrábí z tepelně odolného plastu, horní část víka je z nerez plechu. Pára vznikající při pečení masa je odváděna přes ventily ve víku. Mísy jsou uvnitř potažené nepřilnavým materiálem Teflon.
Pečenka - návrat k tradici
Když ETA začala vyrábět v 60. letech "pečenku", zvolila čtvercový formát se skleněným průzorem a bílou smaltovanou "mísou", do níž se vkládaly plechy z hliníku. Přibližně po necelých deseti letech výroba skončila.
Design víka pečenky byl navržen tak, aby manipulace s ním byla bezpečná, aby se minimalizovala možnost popálení.
Nová pečenka přišla na trh v roce 2014. Do čtvercového podstavce se vkládá mísa 28 × 28 cm s nepřilnavým povrchem, topný článek je zabudovaný ve víku s průzorem. Objem 4,7 l dovoluje upéci i slušně velké kuře nebo pekáč buchet.
Stejně jako v remosce ani v pečence není nutná díky nízkému příkonu regulace jako v klasické troubě. Víko může zůstat uzavřené, přebytečná pára se odvádí ventily ven. Pokrmy se tak nevysušují, zůstávají měkké a zachovávají si svoji vůni.
