Pro nový interiér je typická vzdušnost i pastelové tóny.

Pro nový interiér je typická vzdušnost i pastelové tóny. | foto: Studio Edit!

Z kuchyně a pokoje pro služku je dnes ložnice s vlastní koupelnou

  • 25
Patří ke cti architektů, že při rekonstrukcích bytů v činžovních domech z první republiky zachovávají jejich genia loci. To platí i o interiéru bytu 3+1 v domě postaveném v roce 1938 podle návrhu architekta Fritze Lehmanna.

„Respektujeme paměť místa, a tak se v co největší možné míře snažíme zachovat dobový charakter bytu. Dispozici citlivě adaptujeme pro potřeby dnešních obyvatel, zvláštní péči přitom věnujeme řemeslné repasi všech dochovaných původních prvků interiéru,“ říká Kristina Kubáňová ze studia Edit!, které stojí za návrhem rekonstrukce.

Původní dvoukřídlé dveře doplnil nadsvětlík.

Tento projekt architekti přihlásili do soutěže Interiér roku 2020. Do už šestého ročníku mohou architekti a interiéroví designéři z ČR a SR hlásit realizace vzniklé v tomto roce od 1. 11. 2020. Uzávěrka přihlášek je už 28. 2. 2021.

Vítězové budou vyhlášeni jako obvykle na mezinárodním kongresu o bydlení, designu a architektuře Living Forum v pražském Centru současného umění DOX, a to v úterý 18. 5. 2021.

Interiér v duchu 30. let

Architekti upravili dispozici tak, aby vyhovovala současným nárokům na bydlení. Centrem interiéru se stal obytný prostor velkoryse propojený s kuchyní a jídelnou pomocí původních dvoukřídlých dveří s přidaným nadsvětlíkem.

„Stávající kuchyni s pokojíkem pro služku jsme proměnili v moderní ložnici s kompletním zázemím včetně vlastní šatny a koupelny s toaletou. Atmosféru třicátých let dokreslují i oblé linie a jemné pastelové tóny, které prostupují celým interiérem,“ doplňuje Kristina Kubaňová.

Zachované nebo zrepasované zůstaly některé původní prvky, velkým bonusem je jednotná podlaha z dubových parket v celém bytě, vyjma hygienického zázemí.

Kuchyň vznikla v bývalém pokoji, charakterizují ji pastelové tóny a oblé tvary nábytku.

O studiu Edit!

Ateliér Edit! byl založený v roce 2010 autorizovanými architekty České komory architektů Ivanem Borošem, Jurajem Calajem, Lenkou Míkovou (již ve studiu nepracuje) a Vítězslavem Dandou, kteří měli profesní i osobní zkušenosti ze života ve Španělsku, Francii, Německu, Dánsku a USA.. Od té doby se věnuje nejrůznějším projektům, od urbanismu a architektury až po interiéry a dočasné instalace. Pro klienta je aktivním partnerem a pomáhá mu již při formulaci zadání.

Projekty zpracovává od prvotního konceptu, přes nezbytná úřední povolení až k úspěšné realizaci. Ve formě generálního projektanta spolupracuje se stálým okruhem specializovaných projektantů. Nabízí také odborné posouzení stavebních a investičních záměrů a zpracování přípravy výběrového řízení.

Blok obytných domů, Praha 1-Nové Město, v Barvířské a Lannově ulici, kde je zrekonstruovaný byt, navrhl Fritz Lehmann v letech 1937 až 1938.

Fritz (Friedrich) Lehmann

18. 7. 1889 Šluknov – 26. 10. 1957 Vídeň

Narodil se v rodině strojvůdce ve Šluknově, absolvoval reálné gymnázium v Děčíně. V letech 1910 až 1914 vystudoval Německou vysokou školu technickou v Praze.

Ve své akademické kariéře musel překonat řadu překážek, především nepřízně a zášti některých svých kolegů. Po řadě průtahů se stal profesorem na Německé vysoké škole technické v Praze a v letech 1936 až 1938 i děkanem fakulty. V roce 1929 se oženil s Češkou Františkou Jílkovou.

V březnu 1939 na něho byla podána řada udání, například pro jeho nepříznivý vliv na studenty. Údajně nechal při protižidovských nepokojích na škole uprchnout židovské studenty přes vedlejší schodiště. Další udání přišlo pro „odmítavý postoj k národněsocialistickému hnutí“. Zásluhou tehdejšího rektora Alfreda Buntru ve škole zůstal. Vyučoval až do začátku roku 1945.

V roce 1946 odešel do Rakouska. Zde působil jako učitel na vídeňské Technické universitě, kde byl jmenován řádným profesorem a pokračoval i v projekční činnosti.

V Praze je autorem například Paláce Riunione Adriatica di Sicurtà na Jungmannově náměstí, hotelu Esplanade nebo Administrativního paláce pojišťovny Victoria v Revoluční ulici č. 5.

Zdroj: Wikipedie