Ze zámečku Schwarzenbergů vzniklo unikátní bydlení i díky památkářům

Je skvělé, když se staré stavby zrekonstruují a opět slouží svému účelu. Jindy je však ještě mnohem lepší, když se po konverzi promění na něco, co slouží mnoha lidem, zejména k bydlení. A to je i příběh Jinonického zámečku, který by bylo možné zařadit mezi brownfieldy, jimž se podařilo dát novou podobu.

Proměna Jinonického zámečku v Praze 5 a jeho okolí, úzce spjatého s rodem Schwarzenbergů, trvala šest let a přišla na půl miliardy. Z původního záměru vytvořit zde hotel sešlo, investor se nakonec rozhodl pro přestavbu na byty, kanceláře a pivovar, ten zde totiž kdysi dobře fungoval.

Stav zámečku na začátku 21. století byl hodně neutěšený...

Pivo zde vařil legendární sládek František Ondřej Poupě, vlastně zakladatel moderního českého pivovarnictví. Chybět neměla ani restaurace. Jenže o ní a o pivovaru se rozhodovalo v době covidu, a ten tomuto nápadu nepřál, nenašel se vhodný nájemce. A tak přednost dostaly další byty.

Výsledný projekt je návrhem ateliéru MS Architekti, který vyhrál vypsanou soutěž. I na něm bylo, zda a hlavně kdy dojde k dohodě s památkáři, což nebylo vůbec jednoduché, ale nakonec díky vzájemné komunikaci a respektu došlo ke konečné dohodě už během jednoho roku. To je v případě takto velkých a náročných projektů docela unikátní.

Památkáři tak třeba akceptovali venkovní celoskleněné schodiště, moderní novotvar, jaký se běžně používá často v zahraničí. Díky tomu se nenarušily klenby ani unikátní trámové stropy staré více než 200 let.

Úkol pro architekty byl však přesto velmi obtížný, protože zámeček sloužil k bydlení pouze z jedné čtvrtiny, převážná část sloužila k hospodářským účelům, byly zde maštale, chlévy, sýpky a spilky.

Obnovit se podařilo unikátní rohové taškové spádování střechy bez použití oplechování, ale také hodinový stroj ve věžičce.

Úzká spolupráce s památkáři byla nezbytná, v rámci stavebních průzkumů se zde totiž našly pozůstatky středověké tvrze s vodním příkopem, palácem a dokonce s dřevěným padacím mostem.

Zdejší historie sahá ovšem až do 11. století, tvrz tu vznikla až asi o tři století později. Barokní podobu, která přetrvala do současnosti, celému panství vtiskl rod Schwarzenbergů. Jejich erb visí nad vstupem dodnes.

Tři etapy

Projekt s názvem Jinonický dvůr byl rozdělený do několika etap. Ty zahrnují výstavbu bytových domů a vila-domů, pro něž se našlo místo v těsném sousedství zámku, a pak renovaci samotného Jinonického zámečku, která probíhala poslední dva roky v úzké spolupráci s památkáři.

„Do interiérů jsme zakomponovali zachované architektonické prvky a stavební elementy, ať už jde o barokní konstrukce nebo působivé klenby, krovy a dřevěné stropy. Obnoveny byly fasády z 19. století, vstupní kamenný portál, sluneční hodiny i kašna ve středu dvora. Vřelý veřejný prostor prostoupil celým komplexem a promítl se i mimo něj,“ říká architekt Michal Šourek, zakladatel ateliéru MS Architekti a vedoucí projektu.

Historický objekt tvoří 51 bytových jednotek s dispozicemi 2+kk až 4+kk. Interiéry nabízejí moderní design a výjimečnou atmosférou zámeckého bydlení. Tu evokují zejména původní a zachované stavební prvky, jako jsou klenuté stropy či historické krovy. Vybrané byty v přízemí pak mají na pražské poměry velké předzahrádky.

Z bývalého zámku Schwarzenbergů budou byty. Památkáři se dohodli

„Dali jsme si záležet na obnově původních prvků, jako jsou trámové stropy, krovy, štuková výzdoba fasád, historické sluneční hodiny, barokní kašna nebo věžička s funkčním historickým hodinovým strojem. Finální podoba celého areálu je nyní skutečně působivá,“ popisuje Jan Kukla, projektový manažer CREDITAS Real Estate.

Respekt k názoru památkářů dokazují nejlépe podzemní garáže, které měly být původně zcela pod terénem, nakonec zůstaly zčásti na povrchu, aby se v podzemí uchovaly výjimečně vzácné archeologické nálezy. Památkáři zase „na oplátku“ povolili velké nedělené vikýře v podkroví, které vpouštějí do interiérů dostatek světla.

Zachovaný trámový strop je velkým bonusem interiéru.

Z historie Jinonic

Jinonice se připojily k Praze v roce 1922, ale jejich historie je mnohem delší, archeologické nálezy dokazují, že zde lidé žili už před 20 000 lety. Pokud jde o zdejší panství, to v roce 1684 koupil Ferdinand Vilém, kníže ze Schwarzenbergu, a protože zdejší tvrz už neodpovídala nárokům na bydlení, vystavěl zde zámek, který na počátku 19. století přestavěl známý královský stavitel Mathias Hummel.

Schwarzenbergové stojí nejen za výstavbou zámečku, ale také pivovaru a řady hospodářských budov. V roce 1920 vše prodali pražské obci, od roku 1945 se zámeček včetně hospodářských staveb stal majetkem státu. Nastala „doba chátrání“, nic se nevyužívalo, kromě zámečku, kde byly kanceláře. A možná je to dobře, protože nedošlo k devastujícím zásahům do nádherných kleneb či trámových stropů.

Obnovená studna na nádvoří určitě potěší.