Situaci rodiny se šesti dětmi hodně zkomplikovalo onemocnění maminky Veroniky. Na počátku jednoho těhotenství jí diagnostikovali nádor na mozku. Porodila syna, půl roku ho kojila, teprve pak odešla na operaci s tím, že se nemusí už nikdy vrátit. Naštěstí vše dobře dopadlo, ale je jasné, že se práce na domě (i v domě) s dispozicí 3+kk na dlouho zastavily.
Původní kuchyň s jídelní částí
Do pořadu Jak se staví sen přihlásila silně věřící rodinu sestra tatínka Jiřího (epizodu jste mohli vidět v pondělí 19. března ve 21:30 na Primě, další díly série pokračují vždy v pondělí ve stejnou dobu).
Manželé by se sami nepřihlásili, zastávají názor, že je na světě mnoho potřebnějších rodin.
Dům pro osm lidí
Manželé Veronika a Jiří jsou spolu už přes 20 let, seznámili se v práci. Přišlo první, druhé dítě… Až jich je nakonec doma dohromady včetně rodičů osm. Rodina žije v domě, který si jako ruinu koupili před patnácti lety. Svépomocí dům s pomocí Veroničina bratra opravili z nejhoršího, ale dětem chybí hlavně soukromí a trochu víc prostoru.
V rodině panují moc pěkné vztahy, ale i tak to občas není jednoduché. Nejstarší dcera Anna Marie se chystá na VOŠ jako zdravotní sestra a v září se bude vdávat, takže se v domě trochu „uvolní“, stejně tak nejstarší syn Jan, který se učí na uměleckého kováře, je přes týden na internátě. Přesto musí spát nejmladší dcera s třemi brášky v pokoji.
S vnitřním vybavením manželům hodně pomáhal bratr Veroniky, který je truhlář. Vyrobil jim třeba kuchyň a „zavěšenou“ postel na míru do obývacího pokoje, který tak slouží i jako jídelna, pracovna a také ložnice rodičů.
A jak se na proměnu dívají architekti Kamila Douděrová a František Kobližka? „Byla to proměna pro velkou rodinu, kde jsme se pokusili dopřát jednotlivým členům více soukromí a vylepšit jim místa pro společná setkávání a trávení času v rodinném kruhu,“ říkají designéři. Při plánování tak trochu „využili“ plánovaného odchodu nejstarší dcery a pobytu nejstaršího syna na internátu.
Problémem byl hned od začátku dům samotný. Do obytné části se prochází průjezdem, kde je na podlaze pouze udusaná hlína. Malá předsíňka za vstupními dveřmi tak nedokáže zachytit zanášení haly špínou zvenčí.
Rodina měla také ve zvyku mít všechno po ruce, oblečení se věšelo všude, kde to šlo. Prostor zahltily stovky drobností (a často zbytečností), takže výsledkem byl chaos a přeplněný prostor (to nejlépe zhodnotila po proměně jedna z dcer, když prohlásila, že je designéři naučili dát pryč věci, které vlastně vůbec nepotřebovali).
V tomto pokoji spali na dvou palandách tři synové a jedna dcera.
„Jako vždy jsme bojovali i s nerovnými stěnami, prohnutými stropy, křivými podlahami, které byly i v různých výškách, se starou elektroinstalací, ale také s chladem, blátem, vlhkostí, plísněmi a celkovou neútulností,“ popisují designéři.
V proměně je omezilo i přání rodičů zachovat některé prvky, ke kterým měli citovou vazbu, například dřevěný podhled či patro na spaní s pracovním koutem v obývacím pokoji. „Práce bylo tolik, že naši řemeslníci pracovali na dvě směny, aby vše stihli,“ vzpomínají autoři proměny.
Stropy v dětských pokojích byly nízké a prohnuté, zde se musely udělat nové podhledy ze sádrokartonu. Podlahy byly staré, v různých výškách. Vyrovnání se provádělo nasucho v místech původní prkenné podlahy, stěrkovalo se pouze v hale, kde byla dlažba.
Chlapecký pokoj po proměně - nejstarší syn jezdí domů už jen na víkendy, na spodním lůžku mohou spát dva.
„Podlahou s dekorem přírodního dubu jsme propojili a sjednotili všechny místnosti. Také v kuchyni jsme v decentním rustikálním provedení využili dekor dřeva na dvířka, zásuvky a celý varný poloostrůvek. Původní dřevěné prvky jsme natřeli na bílo, aby se v proměně jasně odlišily,“ vypočítávají Kamila Douděrová a František Kobližka.
Dřevo využili designéři také na nábytek, jídelní stůl, židle či na pokroucenou lavici ze starého fragmentu kmene. Na tenké plátky nařezané kulatiny výborně posloužily jako obklad části stěny za televizí. Větve použili na osvětlení v hale, kuchyni a obývacím pokoji, kde na lanka zavěsili celé březové kmínky, kolem kterých omotali textilní kabely se žárovkami.
Břízy dostaly ještě jednu šanci, a to jako motiv celého březového háje na fototapetách. Prostorově místnosti zvětšily a dodaly jim hloubku. A proč tolik „lesa“? Celá rodina jej miluje, děti chodí do skautského oddílu, s nímž bývají v lese každou chvilku. Okno do průjezdu, kudy šla dovnitř zima a ani výhled nebyl příliš atraktivní, nechali designéři zazdít a do vzniklého prostoru umístili police.
Výraznou proměnou prošla i předsíň.
V hale ponechali jen jeden vstup do kuchyně, který však rozšířili. Místo otvíracích dveří navrhli dveře posuvné, díky zazdění druhých dveří vznikla nika na šatní skříň, kterou místo dveří uzavírají japonské posuvné stěny. Tento typ stínění byl použitý i v kombinaci se závěsy v dalších místnostech.
Celá proměna tak přišla na 751 016 korun.
