Původní gymnazijní plán stát se fyzioterapeutem Jan Teplý v čase přehodnotil. Vrhl se do gastronomie a měl štěstí, že mohl sbírat zkušenosti v jednom z nejlepších pražských hotelů U Zlaté studně. Tam začínal doslova od píky, ale pro jeho velké plány to ani jinak nešlo. Věděl totiž, že jednou bude chtít mít něco „svého“.
Když se Honza vrátil z Prahy domů na Vysočinu, pronajal si svou první hospůdku U Kosků. Chtěl, aby se tam i vařilo, proto výběr kuchaře nepodcenil. Jenže ten odešel krátce po rekonstrukci za lepším výdělkem.
Ten další vařil stejně dobře, ale bohužel holdoval alkoholu, takže ho jednoho dne Honzova maminka Marcela, která chodila synovi vypomáhat, impulsivně vyhodila a „načas“ se odhodlaně postavila ke sporáku sama. Bez předchozích znalostí, ale s obrovskou odvahou a chutí to zvládnout. A právě tento krok se ukázal jako skvělé rozhodnutí a také důkaz toho, že i laik může v kuchyni dokázat obrovské věci, když k práci přistupuje poctivě a hlavně srdcem.
Střecha chalupy se probořila pod tíhou sněhu. Byl to teprve začátek |
Staré české recepty prověřené rodinou a jídla chystaná z poctivých základů slavila úspěch. Hosté se vraceli, paní Marcela zjistila, že ji práce naplňuje a Honza postupně v kuchyni „zapřáhl“ i svého otce.
Hospůdka vzkvétala. Mezi pravidelnými hosty byl i místní chalupář, finančník Radovan Vítek, který z žertu párkrát prohlásil, že jde do hospůdky k Paňmámě. Ujalo se to tak, že hospůdce později už nikdo jinak neřekl. A právě Vítek byl tím, kdo rodině záhy navrhl, aby společně vytvořili něco zcela nového.
Sny je třeba si plnit
Slovo dalo slovo a nový projekt byl na světě. Došlo ke koupi bývalého zemědělského družstva Blatiny, které bylo v devadesátých letech částečně přestavěno na stáje. Dvacet koní bylo jeho součástí.
Brzy se začalo stavět, respektive bourat, ale protože statek Blatiny stojí uprostřed chráněné krajinné oblasti, bylo třeba zachovat původní půdorys i styl budov. S tím si však architekt skvěle poradil a nový Statek Blatiny se otvíral veřejnosti necelé dva roky od demolice.
Nečekejte ovšem obrovský resort pro stovky hostů. Aby měli návštěvníci maximum komfortu, je na statku „jen“ devět mezonetových apartmánů s wellness zónou přímo v ubytovací části, kde si mohou hosté užít soukromí ve finské sauně a parní aromě.
Domácí kouzlo
„Nábytek jsme chvilku ladili a bylo to chvílemi na ostří nože, protože pan architekt Bláha je zároveň akademický malíř a má rád zámecké interiéry, ale nakonec jsme našli shodu a jsme spokojeni. Nábytek je částečně vyroben na míru, ale hodně věcí tvoří starožitný antik.
Chtěli jsme, aby celý prostor měl jednotného ducha, aby to bylo vkusné, ale také útulné. To pro nás bylo dokonce stěžejní, protože jsme chtěli, aby se na Blatinách naši hosté cítili dobře. Zkrátka jako doma, případně jako kdysi U Kosků. Jenže zútulnit bývalé zemědělské družstvo byl větší oříšek,“ směje se Jan.
Podniku postupně propadli všichni členové rodiny. Tedy jeho kouzlu i záměru. „Občas nám dokonce pomáhá i bratr, který je fyzioterapeut. Moje přítelkyně mi pomáhá na place, taťka mamce v kuchyni a teta je vedoucí instruktorkou a ošetřovatelkou ve stájích. Bez rodiny by to zkrátka nešlo,“ říká Jan a ihned dodává: „Museli jsme se naučit oddělovat práci od osobních věcí, ale dali jsme to.“
Nádherně opravená chalupa je dílem učitele. Pracoval sám o víkendech |
Kompletní rekonstrukcí muselo projít také zázemí pro koně a probíhalo zcela v symbióze se stavbou statku. „Komfort pro koně jsme chtěli jiný, než tu byl původně. Zkrátka, aby o ně bylo skvěle postaráno. Koně jsme totiž koupili se statkem, kde byl dřív jezdecký klub. Byl to závazek. Ale snažíme se o ně starat co nejlíp.“
Mnoho lidí by to vzdalo a koně, kteří nebyli tak zcela v plánu, by zkrátka prodali. Ne tak Jan. „To by nešlo. Někteří koně jsou už starší i nemocní a jsou tu na dožití. Nabízíme agroturistiku a máme tu i Jezdeckou akademii, kde se může kdokoliv na koních naučit jezdit a také je tu vnitřní jízdárna.“
