Náhoda, osobní píle, touha nic nevzdat a dosáhnout vysněného cíle, to jsou kombinace provázející život paní Magdaleny. Dnes bydlí v činžovní vile postavené na pozemku v klidné rezidenční čtvrti, kterých v Praze moc nezůstalo.
V jídelním koutě stojí jeden ze dvou stolů, oba mají desku z přírodního teaku a subtilní kovová podnoží, židle provazovou výplň. Na stěně obraz od Jiřího Votruby.
„Nedaleko odsud jsem vyrůstala, okolo jsem chodila do rytmiky. Vždycky jsem se tady cítila jako doma,“ komentuje s úsměvem. Do Čech se vrátila po deseti letech strávených v Americe. Nejprve se nastěhovala ke své babičce, která ji vychovávala, a o niž se přijela postarat.
Tehdy nastartovala pracovní kariéru a založila pobočku poradenské firmy Arthur Andersen. Několik měsíců ji řídila z obýváku bytu na nedaleké Letné, který fungoval jako kancelář. Když se jí narodila dcera Anna, začala řešit vlastní bydlení. Zajímavý projekt objevila na zmíněné parcele známé z dětství.
V domě koupila dva holobyty a jejich propojením získala mezonet. „Bohužel se ukázalo, že stavba je nekvalitně provedená. Vyskytla se řada závad jako popraskané zdi či nedostatečné základy. Byla jsem zoufalá, všichni mi radili, ať to prodám. Největší cenu pro mě mělo místo, chtěla jsem tu bydlet. Rekonstruovala jsem novostavbu a tím pádem zaplatila nemovitost dvakrát,“ vzpomíná na úvod.
Večerem říjnovým...
Magdalena postupně oslovila tři architektonické ateliéry a až ten třetí to podle jejích slov “dal“, ateliér ADR pod vedením Petra Koláře, tedy architekta, na něhož se takzvaně stojí fronty.
„Ti předešlí mě nezaujali, vymýšleli nesmyslná řešení, nevěnovali se interiéru. I když vymyslet dispozici nebylo snadné. Pamatuji si přesné datum 28. října. Jeli jsme tehdy večer za Petrem Kolářem, aby se k projektu vyjádřil. Druhý den řekl jen: Mám to! Věděla jsem, že to bude dobré, a nechala to na něm. Vlastně mě překvapilo, jak to pak bylo přirozeně jednoduché,“ chválí spolupráci.
 |
Přestavba a zařizování proběhly ve dvou etapách. Zadání majitelky mělo logiku a zároveň pár priorit: koupelny s denním světlem, ve všech vana a bidet. Hostinský pokoj s vlastní koupelnou, kuchyň integrovaná v obývacím pokoji. Přála si pracovnu i velkou průchozí šatnu.
Určitou technickou překážkou byly stávající rozvody, respektive jejich přizpůsobení návrhu. Vznikly však tím i zajímavé nápady, například multifunkční sloup v malém, ale dokonale vychytaném kuchyňském koutě. Ukryl nejenom rozvody, vešly se do něj i lednice, trouba a úložné prostory.
Americký sen a domácí galerie
Prostor atypického dvousetmetrového bytu architekti zařídili pomocí vestavěného nábytku vyrobeného na míru. Do interiéru volili kvalitní nestárnoucí materiály: dřevěné parkety, do koupelen mramorové obklady, do kuchyně pracovní desku a obklad ze žuly. Majitelka s ateliérem konzultovala rovněž konkrétní solitérní kousky. „Nejraději odpočívám na pohovce v obývacím pokoji, mám tu i krb, který jsem si moc přála,“ prozrazuje Magdalena.
Neutrální bílý základ doplňují výrazné akcenty žluté – například v pokoji pro hosty.
V dětství se chtěla stát baletkou, v mládí dětskou lékařkou, nakonec ji oslovila ekonomie. Byla dlouholetou partnerkou významné poradenské firmy a Hospodářské noviny ji před časem označily za nejvlivnější ženu Česka.
„Amerika mě profesně udělala. V roce 1980 jsem tam odjela s kufrem a zpět se s jedním kufrem a dvěma krabicemi oblečení vrátila. Natrvalo bych tam nedokázala žít, srdcem jsem Evropankou.“
Na otázku, zda se do bytu promítla zámořská inspirace, říká: „Možná jedna ano, nemáme lustry. Osvětlení je mixem svítidel v podhledech a lamp.“ Co se sem však určitě propsalo, jsou její oblíbené barvy bílá a žlutá a pak také láska k modernímu umění, dílu oblíbených umělců, visí tu obrazy od Pavla Roučky, Jiřího Votruby, Jana Kubíčka či nizozemské malířky Leny Aardse.
Rozkročený do světa
Byt na bílém pozadí připomíná minimalistické umělecké dílo. „Mám ráda jednoduchost. Jak říkala moje babička, veškeré doplňky a záclony jsou doma lapačem prachu. Bývala dětskou lékařkou a velmi pragmatickým člověkem. V mnohém, nejenom co se týká bydlení, mě ovlivnila,“ zmiňuje Magdalena. Závěsy proto nahrazují rolety schované v podhledech, z nichž vyjíždějí v případě, že je třeba zastínit místnosti.
Byt je obklopený čtyřmi terasami s dřevěnou podlahou a s celkovou plochou 40 m2. V létě se venku příjemně odpočívá i stoluje.
Prostor pod plechovou střechou však má i své nevýhody plynoucí z jeho polohy. V letních měsících je potřeba jej chladit pomocí klimatizace. Kladem dvoupatrového bytu jsou bezesporu výhledy do čtyř stran, z horní části na horizonty města i koruny okolních vzrostlých stromů.
Čtyři terasy o celkové ploše 40 m2 od jara do podzimu fakticky zvětšují plochu bydlení. Díky nim je možné si vybrat, kde bude ráno příjemnější v létě snídat, kde přes den relaxovat nebo večer posedět při západu slunce. „Nepotřebuji žádnou chalupu. Vlastním ale vinohrad a u něj malou chatičku. Vlastně další vzpomínka na babičku pocházející z Moravy,“ uzavírá Magdalena.
