Před pěti lety se Matěj s Danielem rozhodli odejít z Prahy a chtěli si pořídit historický objekt, který by mohli opravit. O zámku v první chvíli neuvažovali a přáli si spíše mlýn nebo horskou chatu. Později ale narazili na inzerát, že je na prodej zámek v Osečanech, a tamější atmosféra je okouzlila.
Zámek byl ale v dezolátním stavu. Po smrti poslední baronky Anny Voithové v roce 1929 připadl objekt kvůli dluhům Okresní hospodářské záložně v Sedlčanech a ještě za první republiky vznikl nápad několika pražských lékařů, kteří chtěli na zámku zřídit sanatorium. Plány jim ale překazil rok 1948 a později znárodnění, kvůli němuž byl nakonec ze zámku sklad léčiv a hospodářské budovy se proměnily ve vepřín.
„Díky tomu, že sklad léků vyžadoval udržování stálé teploty, to nebylo pro zámek to nejhorší, co ho mohlo potkat. Hospodářské budovy a park byly ale zpustlé úplně,“ svěřil se Matěj s tím, že první zmínky o nemovitosti pocházejí už z doby Karla IV., kdy tu stála tvrz, a místem skutečně procházely dějiny, k nimž se teď s partnerem snaží přidat svůj díl.
Zámek potřeboval především novou střechu, aby do něj nezatékalo. Střecha ještě před vlnami inflace vyšla téměř na deset milionů korun a v současné době se rekonstruuje především druhé patro, o němž majitelé doufali, že by mohlo být letos hotové, ale bohužel se opravy nejspíš protáhnou.
 |
Podařilo se už odkrýt a obnovit původní výmalby některých pokojů, opravit sochy před kaplí a odkrýt štětovou přístupovou cestu. „Život na zámku je jiný, než si lidé představují, protože je tu chladno, což jsme si vyzkoušeli zejména během první zimy, kdy jsme si mysleli, že jednu menší místnost zvládneme vytopit menšími kamny,“ prozradil majitel zámku, který v současné době pořídil jedna velká kachlová kamna.
V Osečanech probíhají také každou neděli prohlídky, během nichž se návštěvníci dozvědí řadu zajímavých věcí. „Lidem o zámku dneska umíme hodně říct a hlavně jim vyprávíme, jak se dneska na zámku žije a jak probíhají opravy, aby měli představu, kolik některé věci stojí,“ řekl Matěj, který se snaží návštěvníky pro svůj projekt získat a sám ve chvilce volna seká kosou vzrostlou trávu na nádvoří a osázel několik záhonů.
Zámek chrání duchové
S partnerem Danielem v současné době obývají jednu místnost, v níž topí v zámeckých kamnech zejména dřevem, jež pochází z čištění zarostlého zámeckého parku. V jejich soukromé místnosti dominuje velká knihovna a psací stůl s notebookem kvůli práci. K místnosti samozřejmě patří i koupelna s toaletou.
„Dneska už v zámku poznám každé bouchnutí dveří nebo okenicí a přesně vím, kde se to stalo, a okamžitě slyším, když na nádvoří někdo v noci vejde,“ říká Stropnický, který se v historickém sídle v noci nebojí, přestože ho jednou navštívili i vymítači duchů.
Matěj Stropnický zachraňuje zámek. Každou neděli jej otevírá veřejnosti |
„Jednou se sami ohlásili vymítači duchů z Příbrami a přijelo tenkrát asi dvacet lidí, kteří byli jenom za kraj, nevím, kolik vymítačů v republice máme, když tito jsou jenom za Příbram. Strávili tady celou noc, dokonce si i natáčeli a pak nám řekli, že jsou tu dva dobří duchové, kteří nám fandí,“ vyprávěl nám kuriózní historku Matěj.
Přestože je zámek teprve v rekonstrukci, je možné se v něm ubytovat a pokoj si tu tak trochu adoptovat, jelikož pravidelní hosté přispívají na opravy zámku. V Osečanech je rovněž možné naplánovat svatbu a pronajmout si pro účely svatební hostiny několik místností.
Divadlo na nádvoří
Osečany neunikly ani pozornosti filmařů, jelikož se tu natáčel i životopisný snímek o německém kancléři Ottu von Bismarckovi, konkrétně scény, v nichž se Bismarck setkal s francouzským císařem Napoleonem III. Nejvýznamnějším projektem je ale benefiční divadelní festival, který se letos v létě koná opět na nádvoří, i když v budoucnu chtějí majitelé jeho zimní verzi pořádat v největším zámeckém sálu.
„Letos máme už pátý ročník festivalu Osečanské divadelní léto, můj partner Daniel je herec, já jsem sice z herecké rodiny, ale na jevišti se cítím spíše jako host, ale Dan mě k tomu přiměl. Každý, kdo si na stránkách Zámek bude koupí lístek na představení, se zároveň podílí na rekonstrukci zámku. Máme čtyři inscenace a ve všech sami hrajeme. Ta letos nejnovější se jmenuje 4 000 dnů,“ prozradil Matěj s tím, že jde o intimní tragikomedii, v níž se muž utká o svého mladšího partnera, který zapomněl, že s ním deset let žil, s jeho matkou.
Ryze komediální je pak hra Úča musí pryč se Zuzanou Bydžovskou v hlavní roli, ve které učitelka zmaří vzpouru rodičů. „Hrajeme současné hry o současných problémech, nejde však o umělecké experimenty, ale o představení, která jsou divákům velmi přístupná,“ říká o festivalu Stropnický.
28. listopadu 2022 |
