Kanaďanka Colleen Kelly vyrůstala na rozlehlém ranči, který její rodina vlastnila na jihozápadním pobřeží v regionu Cariboo. Ten je součástí Britské Kolumbie, díky krásné přírodě přezdívané „Nádhera bez konce“. Rodinné kořeny má i v severní Evropě, protože její prarodiče pocházeli z Norska.
Nevylučuje, že se jednou do rodné země vzdálené tisíce kilometrů vrátí. Prahu, v níž žila přes třicet let, miluje. K jejím velkým koníčkům patří kultura, ale i sport, chodí na koncerty, na balet a fandí hokejové Slavii. Ve fotbale u ní vyhrává Bohemians.
Před čtyřmi roky se z hlavního města odstěhovala do Nalžovic, obce v malebné krajině Sedlčanska. Nový domov pojmenovala Rusty’s Cottage. Pokud vás napadne, že anglický výraz pro nemovitost, ve které žije a částečně ji i pronajímá, spojila s barvou fasády, případně se nechala inspirovat názvem části obce Červený, netrefíte se. Jméno totiž připomíná milovaného jezevčíka Rustyho. Jeho podoba (podle obrázku, který jí namalovala kamarádka) se dostala i na logo projektu a na keramické předměty, které v Kanadě vytváří její švagrová, keramička.
Kanada - Česko 1:1
Příběh Rusty’s Cottage začal svým způsobem už v roce 1991. Colleen tehdy pracovala jako odborník v oblasti bankovního developmentu. Od kamarádky své sestry, která v Kanadě profesionálně hrála basketbal, slyšela vyprávět o Praze.
Žena, která má rekonstrukce starých chalup jako hobby. Podívejte se![]() |
„Byl to tehdy dobrý čas na změnu, nic jsem ovšem neplánovala. Rok nato jsem odjela na šest měsíců do Čech s tím, že se vrátím domů na Vánoce. Dopadlo to jinak. Měla jsem ekonomické i ,byznys’ zkušenosti a nebyl problém najít v Praze práci. Nejprve jsem nastoupila jako ředitelka studia odpovídající za školení pro banky a společnosti. Po čase jsem začala sama ve své profesi podnikat,“ vzpomíná na české začátky.
Roky bydlela v bytě, ale před časem začala uvažovat o chalupě. Když jí známá nabídla, ať se s ní jede podívat do Nalžovic na jednu, která je na prodej, neodmítla.
„Jakmile jsem do domu prvně vstoupila, vnímala jsem tu dobrou energii. Kamarádka si nákup rozmyslela, tudíž jsem si sto třicet let starou bývalou hospodářskou usedlost v prosinci 2019 pořídila,“ zmiňuje a dodává: „Dům byl ve slušném stavu, potřeboval jen kosmetické úpravy. Mladý muž, od kterého jsem jej koupila, řadu věcí předělal. Než se totiž rozhodl, že založí kozí farmu, plánoval tu žít celoročně. Proto je například v části, kde bydlím, podlahové vytápění.“
Za časů pandemie
Vše podle Colleen „nakopl“ covid. Původně neměla v úmyslu bydlet na chalupě natrvalo. „Vzhledem k situaci jsem však přestala pracovně jezdit, nic nebylo ,face to face’. Vše se odehrávalo v online prostoru. V Nalžovicích byl klid, tak jsem se sem přesunula, navíc do Prahy není daleko. Důvodem, proč jsem chtěla mít chalupu, bylo i to, že za mnou jezdily návštěvy ze zahraničí, třeba i na měsíc.“
Během pandemie se nesmělo cestovat, proto se Colleen rozhodla polovinu nemovitosti tvořenou dvěma samostatně fungujícími a k bydlení zařízenými budovami pronajímat.
„Jak se ukázalo, lidé to uvítali, měla jsem tu na čas ubytovanou rodinu s dětmi. Nějaký nábytek tu zůstal po předešlých majitelích, pár kusů jsem přivezla z Prahy, nic nového nepořizovala. Vybírala jsem v anticích, zajímavé věci nacházela v second handech,“ vypráví.
S přáteli přemalovala nábytek, dveře i rámy oken, nebála se barev včetně syté žluté. „Není nutné utrácet peníze, stačí repasovat. Natřela jsem i dlažbu. Ta byla jinak v pořádku, ale například v jednom z pokojů bylo použito šest různých odstínů hnědé! Objednala jsem si šablony od Dizzy Duck Designs a díky nim jsem na podlaze vytvořila dekory,“ prozrazuje Colleen.
Za největší problém (pobaveně jej nazývá noční můrou) považuje úložné prostory. V chalupě plné šikmin, rohů a koutů se pro ně obtížně hledá místo. V pražském vinohradském činžáku se čtyřmetrovými stropy totiž nemusela přemýšlet, zda se skříň vejde či nevejde.
Domácí galerie
Originální interiér je plný předmětů a artefaktů, které nejenom dekorují, ale mají i svůj příběh, některé na první pohled pobaví. Kromě obrazů a obrázků od našich i zahraničních umělců, věcí z trhů i uměleckých galerií umožnila Colleen vyniknout českému cibuláku, slovenskému modrotisku a indiánskému dekoru. Stejně tak umění Josefa Lady nebo rumunského malíře.
Zařizovala v takzvaně eklektickém stylu. Ten ovšem nezvládne každý. Je potřeba mít cit a odvahu míchat zdánlivě neslučitelné. Přestože v něm vše do sebe dokonale zapadá a ladí, barvy, materiály i vzory, je jedním z nejnáročnějších.
Roli hraje i bytový textil. Colleen jej vybírala v pražském obchodě Evi látky, v dalším obchodě Rita’s galanterie jí pak ušili dekorativní polštáře, přehozy... „Hodně jsem se toho naučila od své matky, pro niž bylo zařizování koníčkem. Nemůžu být minimalistka, protože vzhled kanadských interiérů ovlivnily podněty z mnoha kultur, a taky neodolám, když něco pěkného vidím,“ vysvětluje s úsměvem.
A závěrem prozrazuje: „Pořád jsem Kanaďanka. Moc neplánuju, takže neplánuju ani svůj návrat. V plánu však přece jen něco mám, velkou terasu, na které budu pořádat různé kreativní workshopy.“
VIZITKA: Colleen Kelly (66), školitelka, poradkyně, zakladatelka společnosti Kelly & Associates, majitelka Rusty’s Cottage