Zámek se jmenuje Bon Repos, což v překladu z francouzštiny znamená dobrý odpočinek. Majitelé si jeho pořízením zajistili na řadu let „aktivní odpočinek“, rozhodli se jej totiž zachránit. Charles je Angličan a do Čech přijel služebně pár let po revoluci. Seznámil se s Evou, zůstal tu a také založil úspěšnou obchodní společnost. Protože měl časem pocit, že potřebuje na víkend zmizet z města do přírody, začali s Evou intenzivně pátrat po chatě.
Stav před rekonstrukcí: V roce 1718 nechal hrabě František Antonín Špork postavit na vršku nedaleko Lysé nad Labem kapli svatého Jeronýma, dům pro kněze, pyramidu pro poustevníka a letní zámeček La Maison de Bon Repos.
Procestovali Čechy i Moravu, skončili až u slovenských hranic. Tu pravou sice nenašli, zato zjistili, že chaty nejsou o moc levnější než třeba zchátralý zámek. „Nadchlo nás, že tento zámek nestojí jako většina těch ostatních někde ve vesnici nebo ve městě. Mám rád ticho, takže chápu, proč si hrabě Špork vybral právě toto místo k meditaci,“ říká Charles.
Zámek je v současnosti z nejhoršího venku, ale dál prochází rekonstrukcí, jež jej přibližuje originálu. Rozlehlý areál má kouzelnou náladu anglického či italského sídla. Proto si zámek oblíbili filmaři. „Zahrál“ si například v seriálech První republika, Cirkus Bukowski nebo Vraždy v kruhu.
Být zámeckou paní
„Mysleli jsme, že opravíme jen obytné místnosti a zbytek necháme chátrat,“ vzpomínají partneři. Když však viděli, jak se opravy daří, nedalo jim to a rozhodli se pro kompletní rekonstrukci. Na tu ovšem od ministerstva kultury dostali jen minimální částku.
„Nejdřív jsme spali v domku po armádě. Venku byla naprostá džungle, desetiletá křoví, listí, asfaltové silnice. Okolo barokní kašny a sochy Máří Magdalény od Matyáše Brauna zbyl po armádě ,buzerplac‘, prostor dnešní bylinkové zahrádky pokrývaly panely. Museli jsme nechat vytrhat a odvozit čtyři tisíce kubických metrů betonu,“ vyprávějí Eva s Charlesem, kteří si pro rodinné bydlení nakonec zvolili nejmenší objekt.
K dispozici mají byt 6+1. Pochvalují si, že můžou vyběhnout rovnou ven a v létě si houby do polévky sbírat na vlastní zahradě. Domov má na zámku i několik zvířat, kocour Hubert, kočka Kačenka a kavkazský ovčák Beruška. A pak koně, na nichž lze jezdit celý rok.
„Věnuji se rodině, sama připravuji mouku z jedlých kaštanů. Mám pocit, že to má větší smysl než pracovat pro velkou firmu. K zámeckému životu patří ale i to, že jsme oba topiči. V zimě spolknou kotle každé tři hodiny čtyři kolečka dřeva,“ zmiňuje Eva, která na zámku organizuje svatby a na objednání provádí po areálu.
Žijeme si jak na zámku, ať to trvá věčně
Tuto větu museli opakovat vojáci, kteří v americkém filmu Pahorek přežívali v drsných podmínkách kárného tábora. Posádka naší armády na tom byla lépe. Elitní „rakeťáci“ spravovali rakety krátkého doletu. Zbyly po nich ubikace, sklady, garáže, beton i asfalt, ale k historickým budovám se chovali slušně. Čínský pavilon fungoval jako společenská místnost, bývaly tam tancovačky.
Po arcibiskupovi Příchovském je pojmenován sál v rokokovém Novém zámku. Majitelé nechali zrestaurovat fresky, repasovat dveře a hluboká dřevěná ostění.
„Vojáci to tu milovali. Dodnes mi volají, občas zajedou na návštěvu. Letos někteří slavili padesát let od narukování a přijeli zavzpomínat,“ říká Eva. Pro zámek nastalo nejhorší období, když armáda odešla. Dvanáct let chátral a prodávalo se, co šlo, radiátory i kliky. Některé křišťálové lustry byly naštěstí příliš vysoko.
„Dovnitř jsme podle plánů vraceli vybourané zdi. Úzce jsme spolupracovali s památkáři, kteří řešili třeba i to, jak má vypadat bylinková zahrádka,“ dodává Charles.
Většina střech dostala novou měděnou krytinu, původní okna se zachránit také nepovedlo. Dveře ano, jsou repasované. Pryč musely tmavě hnědé latexové nátěry, dveře a dřevěná obložení uvnitř jsou jako kdysi bílé.
Zámecká galerie
Majitelé přizvali ke spolupráci profesionála. Restaurátor a akademický malíř Petr Kadlec odborně zrestauroval fresky, domalovával je uvnitř i na fasádě Starého zámku. Půjčil si původní barevnost a navrhl odstíny nové výmalby do interiérů, opatřil ji patinou. Opravit Příchovský sál, respektive současný obývací pokoj trvalo rok a půl.
„Když jsme odkrývali dvě stě let zakryté Šporkovy fresky, byl to silný zážitek,“ vzpomíná Charles, který vyrůstal v Londýně, v prostředí, kde bylo normální něco sbírat a často cestovat.
Výmalba stěn, které zdobí současné moderní obrazy, vychází z barevnosti původních fresek. Tvar, materiál a barvu atypických pohovek vybral sám Charles a nechal je vyrobit na zakázku.
„Otec byl diplomat a sbíral čínský porcelán ze 17. století. Podívám-li se na staré fotky, visel doma v každé místnosti obraz. Máme hodně místností, tak sbírám umění, hlavně české. Rád mám skupinu Pode Bal nebo Daniela Pitína,“ připomíná.
Během rekonstrukce vybíral rovněž jednotlivé materiály, hlavně přírodní, u nichž ví, že i za padesát let budou vypadat dobře. „Nemusím mít spoustu nábytku, ale na něčem sedět musíme. Inspiraci jsem hledal na internetu, velkou pohovku nám vyrobil pan Jašek. Když něco děláte dlouho, pečlivě vyberete lidi a máte čas na detaily. A protože v Anglii dnes nikdo netouží po starožitnostech, nakupovali jsme tam,“ uzavírá.
Na ptačí hůrce
Hrabě Špork jezdil na svůj kopec za odpočinkem a zábavou. Okolní krajinu měl jako na dlani, věnoval se čižbě neboli ptáčnictví. Lov drobných ptáků tehdy patřil k oblíbeným činnostem. K zámku patří obora, kde se na travnatém kurtu hrál v roce 1909 první tenisový turnaj v Čechách.
Tento prostor překrývaly panely. Bylinková zahrádka u Starého zámku vznikala také ve spolupráci s památkáři.
„Teď máme asi 80 hektarů. Když jsem se dozvěděl, že myslivci můžou zastřelit v lese našeho psa, raději jsem přikoupil pozemky. Lesní správa funguje od doby Habsburků. Les se plánoval 55 let dopředu, některé stromy Šporka pamatují. Snažíme se vytvářet zahradu podobně jako v 18. století. Přechází do krajiny, je postupně divočejší, až je z ní les,“ připomíná Charles a Eva doplňuje: „Nejdřív jsme se trochu dohadovali. Já chtěla květiny, Charles jen zeleň.“
V místě malé požární nádrže vzniklo jezírko do kříže s ostrůvkem. „Ten nám pořád mizel, i když jsme dokola přisypávali. Přezdívali jsme mu Atlantida,“ usmívá se Charles, který je přesvědčen, že člověk má v životě vybudovat něco hezkého. Připouští, že by se do takové rekonstrukce pustil i v Anglii, ale jen s českými lidmi, kteří jsou podle něj technicky hodně schopní.
Zámek Bon ReposV roce 1718 nechal hrabě František Antonín Špork postavit na vršku nedaleko Lysé nad Labem kapli svatého Jeronýma, dům pro kněze, pyramidu pro poustevníka a letní zámeček La Maison de Bon Repos. U dvora byl pro nekonvenční názory vnímán jako potížista. Miloval však umění a podporoval sochaře Matyáše Bernarda Brauna, jehož barokní díla zůstala na zámku doteď. Po smrti hraběte areál chátral. V roce 1768 jej v dražbě koupil pražský arcibiskup Antonín Příchovský z Příchovic. Zámek rozšířil o Čínský pavilon či Nový zámek. K dalším majitelům patřili třeba Thun-Hohensteinové, kteří tu hostili i Bedřicha Smetanu. Pak knížata Kinští, po druhé světové válce až do listopadu 1989 armáda. |
Stav po rekonstrukci. Původní okna se zachránit nepodařilo. Dveře ano, jsou repasované.
