Ročně udávají statistiky kolem 1 500 případů otrav oxidem uhelnatým, deset až dvacet procent postižených nepřežije. Tichý zabiják, jak hasiči oxid uhelnatý přezdívají, není totiž cítit ani vidět, takže jej lidé ani nezaznamenají. Bolest hlavy či malátnost může přejít rychle k bezvědomí, a pak už bývá pozdě. U těch, kteří přežijí, může bohužel dojít k nevratnému poškození mozku.
Následek vymetání komínu svépomocí
Soudní znalec Pavel Dědič vypracovává i posudky k otravám oxidem uhelnatým. Posledních 50 smrtelných případů, které řešil, mají jedno společné: selhání funkce spalinové cesty.
„Příčinou téměř poloviny nehod byl špatný technický stav spalinové cesty, například poddimenzovaný komín, chybějící vybírací dvířka, rozpojení vložky či nevyvložkovaný komín. Mnoho smrtelných otrav dále způsobil ucpaný komín nebo nedostatečný přívod vzduchu pro spalování. Menší množství nehod zapříčinil nízký komín nad střechou, nedodržený větrný úhel či malá náběhová výška kouřovodu,“ říká soudní znalec Pavel Dědič.
Někde se podle něho sejde hned několik závad najednou. Například majitel měl nízký komín a malou náběhovou výšku kouřovodu. Když začal topit, spaliny se vracely a cestou nejmenšího odporu pronikaly přes přerušovač tahu do obytných prostor, kde způsobily katastrofu.
Prvním a zásadním krokem, jak tragédiím předejít, je pravidelná kontrola spalinové cesty odborníkem, a to jednou ročně. Dále je nutné zabezpečení dostatečného odvětrání místnosti, případně instalace hlásiče úniku oxidu uhelnatého, který přijde asi na 500 korun.
Podle statistik je detektor schopen zabránit až polovině otrav. Jen se v něm nesmí zapomenout vyměnit baterie…
Lze zvážit také výměnu staré karmy za novou nebo použití „turbo karmy“, tedy průtokového plynového spotřebiče s nuceným odtahem spalin přes obvodovou zeď či do střechy. Zjednodušeně řečeno, ohřívač nasává vzduch venku, nikoli v místnosti, a spaliny odcházejí ven. Tyto typy nabízí už řada výrobců.
„Pravidelný servis pochopitelně vyžaduje i samotný spotřebič, to my kominíci vůbec nezpochybňujeme. Je trochu zarážející, že tuto problematiku u nás dosud neřeší žádný právní předpis,“ upozorňuje soudní znalec Zbigniew Adamus.
Ohřev vody karmou nebyl v kombinaci s ústředním topením řadu let ničím výjimečným.
I doporučení se vyplatí dodržovat
Podle nařízení vlády č. 91/2010 Sb. je nezbytné nechat si od kominíka zkontrolovat spalinovou cestu (ať již je tvořena kouřovodem a komínem, nebo kouřovodem s funkcí komína, popřípadě vývodem spalin) minimálně jednou za rok, bez ohledu na druh používaného paliva. Čištění spalinové cesty se doporučuje jednou až třikrát za rok, a to podle provozu a druhu paliva.
Pokutu za nedodržení této rady sice uživatel nedostane, protože jde pouze o doporučení, ale v případě požáru nebo jiné tragédie dávají pokuty hasiči. A také pojišťovny výrazně omezují svá plnění. K maléru někdy stačí, když se v komínu vytvoří pavučina a ta se zanese prachem, spaliny už nemohou odcházet tak, jak je potřeba.
Na karmě v domku byly zřetelné stopy po požáru.
Lidé podceňují i jiné nebezpečí. Neuvědomují si, že například při zateplení domu a výměně oken nebo rekonstrukci koupelny se výrazně sníží předchozí „přirozená cirkulace“ vzduchu.
Při ohřevu vody totiž „karma“ spaluje kyslík, který si bere z místnosti. Z nedokonale spáleného plynu se uvolňuje kysličník uhelnatý, ten se pak váže do krevního barviva člověka a vytlačuje postupně kyslík. Proto je také první pomoc jasná: je nutné postiženého rychle dostat na čerstvý vzduch.
Příznaky otravy? Malátnost, bolest hlavy, bušení srdce, nepříjemné zvuky v uších, zvracení… Pokud takový člověk zůstane v zamořené místnosti déle, může usnout či omdlít, pak se může snadno utopit i v obyčejné vaně. Protože je oxid lehčí než vzduch, hromadí se nahoře, pokud se koupající postaví, rychle se nadýchá koncentrovaného oxidu uhelnatého.
Ohrožení jsou i pak i ti, kteří přijdou na pomoc, protože oxid uhelnatý není cítit. Ze špatně odvedeného kouřovodu se spaliny mohou inverzí částečně dostat i zpět do bytu.
Jak často čistit spalinové cesty
