Soubor staveb bývalého Plynárenského centrálního dispečinku Transgas a současně Ministerstva paliv a energetiky stojí na Vinohradské třídě pod budovou Českého rozhlasu.
Stavby z let 1966 -1976 vznikly podle projektu Iva Loose, Jindřicha Malátka, Jana Eisenreicha a Václava Aulického. Původně sloužily pro potřeby řídicího centra v té době budovaného mezinárodního plynovodu ze SSSR do zemí západní Evropy.
Mimořádná stavba telemetrické řídicí ústředny byla tehdy vybavena tou nejmodernější výpočetní technikou.
Terén stavby je směrem k Vinohradské třídě zvýšen o jedno podlaží. Z této úrovně se do Vinohradské ulice vysouvá známý tvar budovy ústředny dispečinku opatřený funkční izolací z běžně dostupných dlažebních kostek.
Zapamatovatelné je také plynovodní potrubí používané místo zábradlí. Stejné potrubí navíc vytváří tunelové spojení všech tří budov. Kašnu v zahloubeném rohu parteru při Římské ulici, zbavenou dnes hlavního motivu levitující koule, navrhl Ivo Loos, stejně jako reprezentativní interiéry budov, částečně dochované do dneška, na nichž spolupracoval s architektem Janem Fišerem.
Budova Transgasu je jedna z nejkvalitnějších realizací brutalistního stylu u nás, která zároveň nese rysy stylu high-tech.
BrutalismusTento směr zažil svůj vrchol v letech 1950 až 1970. Usiluje o vytvoření vyhraněného obrazu stavby, o jasné zvýraznění konstrukce a materiálu. Záměrně ponechává stavební materiály (obzvláště beton) v surovém stavu, přičemž velké plochy surových stěn kontrastují se zasklenou konstrukcí nebo s malými okny. Stavby v podobě kvádru mají obvykle svisle členitou fasádu. |
I přes její radikální charakter ve srovnání s historickou zástavbou Vinohrad se podařilo vytvořit urbanisticky hodnotný celek, který zajímavým způsobem vstupuje do dialogu s nedalekou budovou bývalého Federálního shromáždění.
„Realizace Transgasu je jednou z několika spojnic, která udržovala mentální propojení československé architektury s evropským děním. Odvážnost konstrukčního a architektonického má v sobě ještě další kvalitu, kterou je zužitkování energie samotného místa a rozvinutí potenciálu dalšího rozvoje tohoto území,“ říká Rostislav Koryčánek, vedoucí odboru UMPRUM a kurátor v Moravské galerii v Brně.
Budova si zahrála v legendárním filmu Vesničko má středisková (1985) jako kancelářský prostor závodu Dřevoplech, kde Otík získal práci.
Ministerstvo kultury ČR zahájilo v polovině března řízení o prohlášení souboru budov Transgas do seznamu kulturních památek.
Přednáškový cyklus Nejošklivější architektura Prahy uvedla jako svůj nový projekt platforma a vyšší odborná škola Scholastika, která již více než tři roky organizuje a představuje veřejnosti nejrůznější podoby současného umění.
V interiérech se dochovány alespoň některé hodnotné prvky například schodiště.
Fontánu v zahloubeném rohu parteru při Římské ulici, zbavenou dnes hlavního motivu levitující koule, navrhl Ivo Loos v roce 1978.
Transgas krok za krokem
- Proluka u budovy dnešního Českého rozhlasu na Vinohradské třídě vznikla v roce 1939. Ministerstvo pošt a telegrafů nechalo zbořit dva činžovní domy ze 70. let 19. století.
- Další demolice se dočkaly čtyři domy v Římské a Rubešově ulici v roce 1965, kdy se začala plánovat stavba administrativního centra pražských plynáren.
- V únoru 1966 vypsaly Plynárenské podniky soutěž na architektonicko-urbanistické řešení svého administrativního centra.
- Vyhrál návrh na uzavření bloku v Římské a vystavění tří věžových domů do Rubešovy ulice.
- První byla v roce 1974 dokončena ústřední budova dispečinku. Za jejím technicistním stylem stojí architekt Václav Aulický.
- V komplexu postaveném ve stylu brutalismu v letech normalizace původně sídlil Ústřední dispečink tranzitního plynovodu, nyní je tam klientské centrum VZP.
- Objekty a pozemky mezi ulicemi Vinohradská, Římská a Rubešova získala developerská firma podnikatele a miliardáře Ivan Chrenka HB Reavis od společnosti ČEZ v roce 2014.
- Unikátní komplex budov ze 70. let na Vinohradské třídě v Praze chce Ivan Chrenko zbourat a nahradit jiným kancelářským objektem. Plán má kritiky.
- Na parcelách o celkové rozloze šest tisíc metrů čtverečních chce majitel postavit objekt o šesti až osmi nadzemních podlažích s obchody v přízemí. Ve dvou až třech podzemních podlažích má být prostor pro 220 parkujících aut (viz článek Kanceláře místo kanceláří. Developer chce zbourat brutalistní unikát).
