Na severním svažitém pozemku se stavba rodinného domu snaží svým malým objemem i charakterem začlenit mezi šest vzrostlých stromů, o které majitelka nechtěla přijít.
„Ve zkratce by se tedy dal koncept označit jako dům v sadu. Kromě vlivu zahrady měla výrazný podíl na tvar a dispoziční řešení také orientace a svažitost pozemku,“ vysvětluje architekt Jan Šépka, který je podepsán i pod unikátní růžovou Vilou Hermínou.
Pohled z obývacího pokoje je směrován do údolí k potoku Rokytka, další obytné pokoje jsou orientovány na východ a jih. Díky vrchnímu světlíku získává velkorysý obývací pokoj, situovaný severně přes všechna podlaží, také jižní osvětlení. V domě je obývací pokoj, dvě ložnice, dvě koupelny, kuchyň a ve vrchním světlíku malá pracovna.
V obývacím pokoji, který je ústředním bodem celého domu, je speciálně navržený stůl a křesílka. V domě jsou vestavěné skříně. Koupelna, kuchyně a pracovna jsou vybaveny zatím pouze základním nábytkem.
„Osvětlení jsem v domě řešil dvojím způsobem. V koupelnách a ložnicích jsou ve skříních zapuštěné LED pásky, které lze rozsvítit pomocí vypínače. Obývací pokoj a další místnosti mají v podlaze připravené zásuvky pro stojací lampy, ty celý prostor osvítí,“ uvádí architekt.
Půdorys stavby vychází z kruhu, jenž na jižní straně přechází do podoby dvou čtverců. V nich jsou situovány ložnice, kuchyň a sociální zázemí stavby. Dům je navržen jako dřevostavba se železobetonovým založením, které je v prudkém svahu minimalizováno pouze na betonovou nohu. Vzhledem k obtížným podmínkám by klasické zakládání většího objemu bylo finančně náročnější.
Dům v sadu v pražských Kyjích vyrostl mezi šesti vzrostlými stromy.
Ocelová lávka staticky spolupůsobí a vytváří zavětrování konstrukce. Dřevěná konstrukce se kompletně celá připravovala v počítači. Trámky se před realizací přesně vyřezávaly na 3D frézce a na stavbě se konstrukce už jen vyskládala jako stavebnice.
Nepravidelný tvar stavby je rozložen do rovinných trojúhelníkových ploch, které zajišťují statickou tuhost dřevěné konstrukce a zároveň umožnily i vložení březových překližkových desek. Na podlaze je litá stěrka a pod ní podlahové elektrické topení. Topit lze i krbovými kamny.
V interiéru, na stěnách i na stropech, je dřevěná konstrukce přiznána, z venkovní strany je stavba zateplena polyuretanem s vrchním ochranným nástřikem proti vodě.
„Dům nemá z hlediska architektury představovat nic. Neinspiroval jsem se stromem, houbou ani domkem na kuří noze. Smyslem koncepce bylo minimalizovat náklady. Zakládání stavby v prudkém svahu je poměrně nákladné, betonovou nohou a ocelovou lávkou, které dům drží, jsme ušetřili půl milionu korun,“ říká Jan Šépka.
Architekt Jan Šépka V roce 1995 vystudoval FA ČVUT a o dva roky později dokončil Školu architektury AVU. V roce 1994 inicioval spolu s Michalem Kuzemenským spolek Nová česká práce. V letech 1998-2009 je společníkem ateliéru HŠH architekti. Poté založil vlastní kancelář Šépka architekti. V letech 2004 -2014 působil jako pedagog na Fakultě architektury ČVUT v Praze. V letech 2014 - 2016 byl vedoucím Kanceláře projektů a soutěží na IPR v Praze a od roku 2014 vede ateliér A1 na UMPRUM, kde byl v roce 2015 jmenován docentem pro obor Architektura. Řada projektů, na kterých se podílel, získala ocenění v ČR i v zahraničí. |
