V čem je unikátní řešení Roissy 1? Především podobou kruhového betonového prstence o průměru 200 metrů místo tradiční lineární budovy. Kolem ní tak stojí menší budovy neboli satelity a kolem nich zase letadla. Letiště tak zvládalo odbavit pět milionů cestujících ročně.
V roce 1969 tehdy třicetiletý Paul Andrey, který do té doby nic nepostavil (!), přišel se zcela novou koncepcí. Budovu nechal "zavrtat" do 15 metrů hluboké prohlubně. Z ní tak vyčnívá jen část stavby stojící na koruně z 18 pilířů, z nich každý by unesl Eiffelovu věž. To vše obtáčí spleť silnic, přezdívaných "talíř nudlí", automobily do něj vjíždějí zprava, vyjíždějí zleva.
Auta do "talíře nudlí" přijíždějí zprava, odjíždějí zleva.
Příběh jednoho z dodnes nejzajímavějších letišť světa přináší další díl francouzského dokumentárního cyklu Architektura (ČT2 v sobotu 22. září v 11:35).
Budova plná silnic
Betonový "slepý" prstenec bez tradičního výhledu na odlety a přílety letadel obtáčejí silnice ve dvou úrovních. Rampy pomáhají vyjet automobilům až nahoru na parkoviště pro 3 600 vozů.
Teprve pod parkovištěm je letištní budova, která funguje tak trochu naruby: co běžně bývá vidět, to je skryté, co vidět nebývá, to se ukazuje.
Dole jsou odlety, nahoře přílety, mezi těmito podlažími je mezanin, kde se všichni potkávají. Podlahu protkává síť černých pruhů. Jsou tu proto, aby připomínaly geometrii budovy.
Architekt Andrey o svém projektu v dokumentu říká: "Po celé jedno dlouhé období, které začalo Roissy 1 a skončilo káhirským letištěm, jsem se snažil o geometrické a velice prokreslené uspořádání. Celé dílo má být opravdu co nejgeometričtější. Až militantním způsobem. Prostě militantní geometrie."
Černé pruhy zdůrazňují geometrii budovy.
Jenže i přísná geometrie má svá omezení, a tak architekt, aby zjednodušil provoz, nechá vyhloubit uprostřed budovy otvor o průměru 25 metrů. Slouží jako "světelná studna", jež pomáhá cestujícím k orientaci a vnáší do ní světlo. V otvoru se kříží šest skleněných a hliníkových tubusů, jimiž proudí cestující.
Technika ovlivňuje architekturu
Satelity kolem centrální "mísy nudlí" v barvě betonu mohly být použity i díky tomu, že se v té době začaly ve velkém měřítku používat choboty umožňující přímý přístup k letadlům.
Aby se využívaly co nejvíce, byly satelity postaveny ve dvou úrovních a umístěny na piloty. Odletové čekárny jsou vyvýšené, takže se cestující ocitají v jedné úrovni s letadly.
Po letech bylo Roissy 1 přejmenováno na letiště Charlese de Gaulla (Terminál 1).
Vnitřní otvor s tubusy má průměr 25 metrů.
Dole v centrálním otvoru je fontána. Architekt ji vnímá jako připomínku mýtu o Ikarovi, který vzlétl příliš vysoko ke slunci.
Paul Andreu* 10. července 1938 v Bordeaux Caudéran Proslavil se realizovanými projekty světových letišť, například Ninoy Aquino v Manile, Saekarno-Hatta v Jakartě, Pudong v Šanghaji, Abú Dhabí ve Spojených arabských emirátech, mezinárodní letiště v Káhiře, Bruneji a v Paříži (Roissy 1 - Charles de Gaulle a Orly). Je také autorem budovy Čínského národního divadla. |
