Umělecká škola založená v roce 1919 ve Výmaru mohla působit jen do roku 1933, kdy ji zavřeli nacisté. Architekt Walter Gropius, její zakladatel, musel odjet do Spojených států, kde zemřel v roce 1969. Za svůj život zde vytvořil řadu pozoruhodných moderních staveb.
Myšlenky Bauhausu, nejslavnější umělecké školy moderní doby, která byla nacisty označená jako dekadentní, bolševická, však zůstaly platné dodnes a ovlivnily celé generace tvůrců.
Škola přišla na tehdejší dobu s převratným přístupem, který se dnes uplatňuje na všech architektonických školách, a to s výukou na konkrétních úkolech pro reálné projekty.
Gropius měl představu, že kvalitní design si zaslouží všichni, řešení viděl ve strojové výrobě, standardizaci a stavebnicových systémech. Proto se také studenti nejprve učili tři roky řemeslu, říkalo se jim učni nebo tovaryši, nejvyšším titulem byl „mistr“. Pak pokračovali ve studiu architektury.
„Umělkyním, umělcům a kreativcům nešlo jen o novou filozofii tvorby. Bauhaus měl za cíl pokusit se krátce po skončení první světové války o společenskou změnu,“ připomněla před začátkem oslav pověřenkyně německé vlády pro kulturu Monika Grüttersová.
Právě v tomto duchu se bude Bauhaus připomínat letos po celém Německu i ve světě.
Změny v myšlení
Bauhaus vznikl sloučením uměleckoprůmyslové školy, kterou v roce 1906 založil ve Výmaru Henry van de Velde, s výmarskou akademií výtvarných umění. S tímto nápadem přišel její první ředitel, Walter Gropius. Novou školu nazval Bauhaus.
Škola si dávala za cíl sjednotit umění a řemesla, vytvořit novou průmyslovou estetiku neboli design. Architektura se zde spojovala s kovoprůmyslem, výrobou nábytku, tkalcovstvím i malířstvím. S barvami se studenti seznamovali v ateliérech, které vedli malíři Paul Klee a Vasilij Kandinskij.
Kromě nich zde však působila řada dalších osobností, německý sochař Oskar Schlemmer, Maďar László Moholy-Nagy, Nizozemec Mart Stam, americký architekt Josef Albers, němečtí malíři Johannes Itten a Lyonel Feininger, malíř Georg Muche a řada dalších.
Gropiovi šlo o „totální architekturu“, včetně klik u dveří či vypínače. „V duchu idey, že mezi domem a nábytkem má existovat rozumný a účelný vztah, snaží se Bauhaus určit tvar každého předmětu v závislosti na jeho funkci a přirozených limitech, to vše díky systematickému teoretickému a praktickému výzkumu v oblasti tvaru, techniky a úspornosti,“ vysvětloval Gropius.
Když musel v roce 1925 Výmar opustit, odešel do Desavy (Dessau), kde navrhl školu jako propojený komplex budov s prosklenými fasádami, pravými úhly a rovnými střechami. Dodnes se řadí tato stavba postavená v duchu Gropiova hesla „Stavět znamená vytvářet události“ k nejslavnějším budovám moderní architektury.
A to přesto, že se musely časem přidat zastiňující závěsy, protože v létě bylo v ateliérech příliš horko. Hlavní myšlenka Waltera Gropia však byla zachována: fasáda nese pouze vlastní váhu a funguje jako záclona, je nespojená s podlahou. Úlohu nosného prvku přebírají oproti fasádě ustupující pilíře.
Komplex školy tvoří budova patřící vysoké výtvarné škole s ateliéry, část vyhrazená administrativě, společné prostory s divadlem a jídelnou. Další budova byla navržena pro bydlení studentů. Dvacet čtyři garsoniér ve čtyřech podlažích doplnily balkonky, které dovolovaly pohodlný kontakt studentů stejně jako široké chodby a schodiště. To byl Gropiův záměr.
Samostatná budova patřila technické škole pro výuku učňů, jak požadovala městská rada. Nedaleko od školního areálu pak Gropius postavil domy pro sebe a profesory, opět na stejných principech.
Malíř Kandinskij mu to ovšem trochu „pokazil“, bílé stěny uvnitř svého domu přemalovat hned 170 různými odstíny barev. A velké prosklené stěny nechal přetřít bílou barvou, na rozdíl od Gropia totiž nesnášel transparentnost.
Po rekonstrukci slouží komplex budov jako škola i muzeum, domy profesorů jako výstavní prostory. Bauhaus je na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Velkolepé oslavy
„Přemýšlet nově o světě“ je motto oslav, jejichž centrem bude trojice měst, které jsou s uměleckou školou Bauhaus nejvíce spojené: Výmaru, kde Walter Gropius v dubnu 1919 Bauhaus založil, Desavy (Dessau), kam se škola v roce 1925 kvůli politickému tlaku přestěhovala, a Berlína, kde fungovala v posledních dvou letech, tedy 1932 a 1933.
Historii Bauhausu přiblíží více než 700 výstav, přednášek, uměleckých vystoupení a dalších akcí. K výročí se také otevřou dvě nová muzea.
V durynském Výmaru se výroční výstava, která ukáže část ze 13 tisíc objektů tamní sbírky, otevře 6. dubna v prostorách nového muzea, které vzniklo při této příležitosti.
Také sasko-anhaltská Desava se letos dočká nového muzea Bauhausu, v němž od 8. září výstava upozorní na to, jak jsou dnes produkty této umělecké školy běžné, ať už jde o nábytek, tapety, styly písma nebo architekturu.
Celý program oslav, do nichž jen německý stát investoval 21 milionů eur (přes 537 milionů korun), najdete zde. Jak velký má Bauhaus význam i pro dnešek, svědčí i to, že berlínský festival na jeho počest, jehož součástí byly koncerty, divadelní vystoupení, instalace i debaty, zahájil německý prezident Frank-Walter Steinmeier.