Hra je součástí projektu České snění, který divadlo připravilo k výročí 100 let české státnosti. „Věra Čáslavská je postava antických rozměrů – schopnost obětovat se dokázala jako nikdo jiný,“ vysvětluje autorka hry Simona Petrů, proč si vybrala právě příběh sedminásobné olympijské vítězky.
Petrů však nechtěla stvořit pouhý divadelní životopis gymnastky. „Životopisy ráda nechávám historikům a dokumentaristům. Pokud píšu hru o skutečně žijící postavě, používám její život jako obecnější metaforu pro téma, kterému se chci věnovat,“ vysvětluje autorka.
Ve hře tedy jde zejména o smysl lidské existence v zatěžkávacích momentech vlastního života, stejně jako ve zlomových okamžicích historie. Podle režisérky Terezy Karpianus by se měl ve hře objevit i vnitřní konflikt Čáslavské mezi domácím štěstím a představou společenské povinnosti.
Kromě šťastných chvil olympijských vítězství se totiž někdejší nejlepší sportovkyně světa zapsala i odvážným protestem proti sovětské okupaci Československa a zažila osobní tragédii, když její bývalý manžel zemřel po potyčce s jejím synem. Kvůli tomu se stáhla do ústraní a léčila se z depresí a závislosti na lécích.
Autorka hry do jejího příběhu zapojila i samurajské motivy. „U Čáslavské lze nalézt spoustu vlastností samurajů a je také asi jedinou ženou, která vlastnila samurajský meč,“ vysvětluje Petrů.
Spojení s Japonskem Čáslavskou provázelo od olympijských her v Tokiu, kde získala jak tři zlaté olympijské medaile, tak od organizátorů právě samurajský meč.
Čáslavskou ve hře ztvárnila Gabriela Štefanová. „Věra byla jako ochránkyně čistoty a pravdy – vše dělala ze srdce, ne z kalkulu,“ říká o své postavě. Více než na samotné vnější podobnosti se slavnou gymnastkou se prý soustředila na zachycení její duše.
Jak se jí to povedlo, bude při páteční premiéře sledovat jak dcera Věry Čáslavské, tak dokumentaristka Olga Sommerová, která se s ní přátelila.
