Minulý rok jsme si připomněli stoleté výročí vzniku republiky v roce 1918. Jak tehdy tuto informaci přijali obyvatelé Brna? Oslavovali vznik Československa?
Ačkoliv se již 28. října večer na některých místech v Brně něco tušilo, potvrzení zprávy o převratu v Praze se v Brně rozšířilo až následující den. Nadšení mezi českým obyvatelstvem bylo obrovské. Svým způsobem však v prvních chvílích slavili všichni. Příměří neznamenalo jen rozpad monarchie a vznik nových států, ale také konec nenáviděné války. Snad i proto nedošlo v Brně k násilným střetům mezi Čechy a Němci s oběťmi na životech.
V den vyhlášení Československa se sešli v německé pivnici brněnští Němci a pokusili se sestavit německou vládu v Brně. Čeho chtěli docílit a proč se jim to nepodařilo?
Ve stejných chvílích jako Československo byla vyhlášena také republika Německé Rakousko. K ní se přihlásilo i německé obyvatelstvo Čech, Moravy a Slezska, které nebylo myšlenkou samostatného českého státu nikterak nadšeno. Zvláštní otázku představovaly takzvané jazykové ostrovy, jako Jihlava, Brno a Olomouc. Brněnští Němci chtěli zajistit, že i oni budou součástí národnostně německého rakouského státu. Nechtěli se vzdát svého dominantního postavení, které ve městě drželi. Není divu, že brněnská radnice padla z veřejných brněnských institucí do rukou československých státních orgánů až jako poslední.
Brno několikrát navštívil prezident Masaryk. Například krátce poté, co se otevřelo nové výstaviště. Jaký vztah měl k městu?
Masarykův vztah k Brnu můžeme sledovat ve dvou rovinách. Zažil zde krátkou, ale důležitou epizodu studentských let na německém gymnáziu. Sám později tvrdil, že právě v Brně se formovala jeho česká národní identita. Jeho významný podíl na založení české univerzity v Brně, kterému se německé elity dlouho bránily, pro něj tedy zřejmě byl také osobní záležitostí. Masaryk poměrně často navštěvoval prezidentské sídlo na zámku v nedalekých Židlochovicích. Neméně důležitý jako Masarykův vztah k Brnu je ovšem také vztah Brna k Masarykovi, který můžeme sledovat například v názvech mnohých místních institucí. Brno si ho, podobně jako další místa, ke kterým měl Masaryk nějaký osobní vztah, intenzivně přivlastnilo a učinilo z něj svého druhu moderního patrona.
Letos pro změnu slavíme vznik velkého Brna. Jaký vliv mělo připojení dalších městských částí na rozvoj města?
Zásadní. Vytvořilo předpoklad pro strategické plánování velkoměstského rozvoje. Tato proměna se odkládala zejména z národnostních důvodů. Německá většina se právem obávala o ztrátu své převahy ve městě. V důsledku toho zůstávaly až do roku 1919 samostatná města Husovice či Královo Pole, ale také největší rakouská vesnice Židenice. Na druhou stranu rozsah rozšíření, které mělo v průběhu 20. století více fází, poněkud předběhlo urbanizační potenciál města a vtisklo Brnu specifický ráz přerostlé vesnice, daný venkovským charakterem některých městských předměstí.
A jak moc idylická byla tedy v Brně éra první republiky? Promítl se nějak vznik republiky do života běžných Brňanů?
Obrazy idylických časů jsou spíše produktem kolektivních nostalgií. Z hlediska evropského ekonomického vývoje patří meziválečné dvacetiletí k nejméně úspěšným a nejvíce krizovým obdobím. Skutečná „zlatá léta“ se odehrála v 50. a 60. letech v západní Evropě. Brno se za první republiky stalo svědkem rozkvětu moderní architektury ve veřejné i v soukromé sféře, zároveň zde však i v letech konjunktury vznikaly nouzové kolonie. Vznik republiky uvolnil ve městě všechny překážky rozvoje českých kulturních a vzdělávacích institucí.
Ze známých osobností žili v Brně Leoš Janáček, Viktor Kaplan, Jiří Mahen či Bohuslav Fuchs. Je nějaká osobnost, která zde také pobývala, ale z vašeho pohledu se o ní málo mluví, přestože by si to zasloužila?
Co se týče vědy, výčtu chybí možná nejvýznamnější osobnost světového významu, kterou je určitě „otec genetiky“ Gregor Mendel. Jeho stopa v dějinách je přímo s Brnem spojena. Podobně v Brně působil matematik Matyáš Lerch. Pokud bychom vzali v úvahu velikány, kteří se v Brně „jen“ narodili a později dobyli svět, mohli bychom připomenout světové fyziky Ernsta Macha a Georga Placzeka nebo konstruktéra newyorských mostů Gustava Lindenthala.
Smutnou kapitolou historie Brna je také období druhé světové války. Za nacistické okupace zahynulo na popravišti v Kounicových kolejích mnoho lidí. V roce 1945 se odehrál odsun německého obyvatelstva. Vnímáte to jako nejhorší období?
Okupace, teror, poválečné násilí a hlavně zničení brněnské židovské komunity během holokaustu byly bezesporu nejhorší kapitolou z hlediska osudů obyvatel. Šlo o bezprecedentní popření civilizace a jejích hodnot. Zmizení tisíců židovských a desetitisíců německých obyvatel Brna však zároveň znamenalo patrně nejdůležitější událost v dějinách městského organismu. Nešlo jen o nárazovou ztrátu velké části obyvatelstva, ale také o zničení části brněnské kultury a identity. Také tyto jizvy jsou dodnes stále patrné.
Brno je dnes po Praze druhým největším městem republiky. Bylo tomu tak vždy v novodobých dějinách?
Druhé místo Brna má význam především v symbolické rovině a k této pozici je historicky odsouzeno. Praha má jako centrum historicky i strukturálně zcela specifické postavení a z hlediska stupně urbanizace hraje úplně jinou ligu, což lze dokumentovat na řadě různých kritérií. Brno díky industrializaci odskočilo v 19. století konkurenční Olomouci a stalo se tak metropolí Moravy. V nové republice mu tak statisticky i symbolicky připadla role druhého města. Právě zde vznikla druhá konkurenční česká univerzita a již za první republiky sem byly umístěny některé ústřední instituce. Od té doby snilo Brno svůj sen o druhém moderním centru Československa, které by bylo protějškem tradiční historické Prahy.
Důležité roky v historii Brna1091 – první zmínka v Kosmově kronice |
Podařilo se naplnit tato očekávání?
Byl to spíš zdroj četných zklamání, zejména v době komunismu, kdy Brno přestalo být hlavním městem zrušené země Moravskoslezské a stalo jedním z mnoha krajských měst. Po federalizaci Československa převzala počátkem 70. let pozici „dvojky“ Bratislava. Recept byl vlastně brněnský. Stačilo připojit několik vesnic. Brno se na druhé místo ve státě vrátilo po rozpadu Československa a symbolicky byl jeho zvláštní význam naplněn umístěním centrálních justičních orgánů v čele s Ústavním soudem.
Jaké byly podle vás zásadní okamžiky ve stoleté historii města?
Už to bylo řečeno. Vznik velkého Brna a poté zničení židovského a vyhnání německého obyvatelstva.
Za komunistického režimu bylo Brno oproti jiným městům zanedbávané. Například plošný standard obchodní sítě byl o 15 až 30 metrů čtverečních nižší než v republice. Brno také mělo 5,8 nemocničního lůžka na tisíc obyvatel, zatímco průměr v ČSR je 8,15. Čím to bylo způsobeno?
Ke statistikám jsem skeptický, zvlášť když se používají vytržená čísla k ilustrování komplexních problémů. Pokud jde o obchody, například v Jihlavě jich bylo zoufale málo, a tak na náměstí zbourali historicky cenný špalíček a postavili tam betonovou obludu obchodního domu. Tak si říkám, jestli to zanedbávání nakonec nebylo lepší. Osud brněnského špalíčku v 90. letech zase ukazuje, že město si dokáže nadrobit i samo bez pomoci zvenčí. Ale zpět k otázce. Zanedbávání Brna, obzvlášť má-li z toho mít výhodu Praha, je velmi životaschopnou součástí mytologie Brna coby druhého města republiky. Pokud se budeme ptát po historických základech tohoto mýtu, lze poukázat na situaci po volbách v roce 1946, kdy v Brně na rozdíl od jiných měst nevyhráli komunisté.
Jaký měl tento výsledek vliv na Brno? Neměli tady komunisté takovou sílu jako v jiných městech?
KSČ ovládající klíčové resorty pak skutečně neměla zájem, aby se Brnu pod vládou konkurenční strany příliš dobře dařilo. Podstatnější však byla situace v 50. letech, během první pětiletky, kdy se všechny stavební investice soustředily do těžkého průmyslu, zejména na Ostravsko. Tím ovšem trpěla celá země a prospěch z toho nakonec neměla ani ta Ostrava. V Brně však tato situace byla vnímána obzvlášť nelibě, znamenalo to totiž zastavení odstraňování rozsáhlých válečných škod, které Brno utrpělo.
Mimořádnou přílohu MF DNES o století Brna najdete zde |
Podařilo se Brnu už tuto stagnaci překonat?
To neumím úplně dobře posoudit. Jistě bychom mohli definovat některé dobré trendy, ale také zbytečná zdržení a přešlapy. K těm však docházelo i v dobách idealizované první republiky. Ty jizvy po bombardování jsou ve městě stále příliš viditelné, a to i v centru. Každopádně otevřený prostor na jih od centra Brna je jako nepopsaný list a jeví se jako skvělá příležitost pro městské urbanisty, uvidíme, zda a jak toho město využije. Problém zřejmě nejsou investice, ale krize důvěry v politickou kulturu.
Jak se vám osobně v Brně žije, co byste změnil?
Žiji už řadu let na venkově v těsném zázemí Brna. V posledních asi dvou letech se mi ale občas po životě ve městě zasteskne, Brno má teď skutečně příjemnou atmosféru. Změnil bych veřejnou dopravu. Brno potřebuje moderní dopravní terminály s využitím modernizace vnitřní železniční sítě. Dopravní uzly s koncentrací dopravy a služeb, tak jak je vidíme v Německu nebo v Rakousku. A také klimatizované tramvaje. Doprava zůstává neuralgickým bodem. Nedokážu pochopit, proč Brno neusiluje o vytvoření plnohodnotného dálničního obchvatu a naopak se chystá k zavlečení dálniční dopravy do obydlených částí města.
Dovedete si představit, jak se bude žít v Brně třeba za sto let?
Mám rád sci-fi, ale do předpovědi budoucnosti bych se raději nepouštěl, určitě ne jako historik. Přál bych ale Brnu, aby využilo příležitostí a potenciálu, které má, a aby si udrželo atmosféru otevřeného moderního města, ale uchovalo si i něco ze své provinční ospalosti a rozumného životního tempa.
