To teda trpíš.

I já pozoroval za svého mládí s údivem, jak to řemlovalo mezi sebou jako v králíkárně. A nedovedl jsem to pochopit. Poctivé manželství je přece jasná jistota a uráží mě ty řeči o nedostatku odvahy, lenosti a pohodlnosti. Mohl bych zase namítat něco o sobectví, neodpovědnosti a bohorovnosti, ale to by taky nebylo hezké, že?

Každý svého štěstí strůjcem,

ať si autorka užívá své svoboděnky, ale ať mluví za sebe a negeneralizuje. Za to, že se v minulosti hodně manželství rozpadlo, nemohla nějak extrémně rozvinutá promiskuita mezi mládeží (jak ji zřejmě u sebe vysledovala autorka ), nýbrž fakt, že mladí lidé byli vháněni do předčasného manželství a plození děti debilní sociální a bytovou politikou komunistické vlády.  

Re: Každý svého štěstí strůjcem,

To máš pravdu, ale přesto mám pocit, že autorka nekomentuje rozpadlá manželství, ale příliš absolutní přístup dnešní generace k partnerství - prostě mám vzdělání, práci, bydlení, partnera/ku a hotovo, co dál řešit, že je někde i jiná/jiný, mno a co, my si přece NEVADÍME.

zajímavé téma

a pěkná úvaha.

Sám spadám do této generace a mívám občas výčitky svědomí, zda-li jsem neudělal životní chybu, když jsem kvůli své tehdejší přítelkyni nenechal plavat svojí "femme fatale". Všechno s ní bylo perfektní, jenom já jsem měl už jednu přítelkyni ...

jj,

zlaté promiskuitní časy :))