Už rodinné zázemí muže narozeného v kulatém roce 1900 dávalo tušit problémy. Jeho otec Antonín, který pracoval jako dělník v cukrovaru, proslul coby opilec, rváč a karbaník. Manželku Viktorii obtěžkal deseti dětmi a zřejmě si s ním užila peklo na zemi, protože když bylo jejímu sedmému potomkovi Martinovi pět let, zemřela v ústavu pro choromyslné.
Vdovec se znovu oženil a s kupou svých dětí zacházel opravdu svérázně. „Desetiletého Martina dokonce za úplatu pronajal potulným komediantům, jeho sestra se ve Vídni živila prostitucí a údajně udržovala s otcem incestní vztah,“ uvádějí historické záznamy muzea v Novém Jičíně.
S tímto městem pojí Martina Leciána jeho první ústavní pobyt. Jako nezvladatelný zloděj skončil v patnácti letech ve zdejším Výchovném ústavu pro mravně ohroženou a zanedbanou mládež.
Co Martin Lecián ukradl, z toho sám žil na vysoké noze. S falešnými doklady spal v nejdražších hotelech, používal paruky i převleky, třeba za mnicha, studenta v brýlích, rozšafného sedláka, gentlemana s růží v knoflíkové dírce nebo za důstojníka. A jeho obětí přibývalo.
