Výstava jejich prací Joštěd je nyní k vidění v městském Urban centru. "Z tohoto návrhu čiší pocit, že tady Jošt skutečně stál," komentuje vedoucí ateliéru Leona Matějková sochu Michala Feuermanna, otisky Jošta a jeho koně v "prašné" cestě u jedné z brněnských městských bran. Tedy tam, kde stávala, v severní části Běhounské ulice.
Návrhy jsou interkativní
"Umožňuje to každému, aby si vytvořil vlastní představu o Joštovi," říká sám autor, který klasickou jezdeckou sochu pokládá za anachronismus (umístění nějaké věci, do jiné doby než té, kam skutečně patří -pozn.red.).
"Nepřitáhne takovou pozornost, jakou by si zasloužila," vysvětluje student prvního ročníku.
Naopak Štěpán Gudev navrhl klasickou jezdeckou sochu, jen ji doplnil patnácti dalšími podstavci. "Jejich neobsazenost vybízí k zamyšlení. I my můžeme na jednom stát," vysvětluje svůj záměr. Zlato, kterým Jošt září, má značit bohatství. Bohatství historie.
Jošt byl jako zkorumpovaní politici
Podobně interaktivní je i další z návrhů, práce studenta čtvrtého ročníku Jakuba Mikuleckého. Ten vycházel z toho, že Jošt Lucemburský je mezi odborníky vnímán jako postava kontroverzní. Kromě jeho vladařských úspěchů připomínají jeho touhu po majetku a moci. "Někteří historikové se nebojí příměru Jošta k novodobým zkorumpovaným politikům," říká Mikulecký.
Proto navrhl sochu, zpod jejíchž nohou vychází zlatý dým. Kouř tím mocnější, čím víc lidí se k Joštovi přiblíží. "Socha se před zraky diváků ztrácí, ne vše je odhaleno, ne vše čitelné. Zlatá barva symbolizuje úspěch a vznešenost, ale má i ironickou polohu, symbolizuje i jeho hamižnost, jeho nedokonalosti," vysvětluje autor.
A nepříliš lichotivě k Joštovi přistoupila například Jitka Trmínková, která ho zpodobnila jako větrnou korouhvičku.
