Štědroň, který je kromě skladatele i muzikologem a hudebním pedagogem, vytvořil rozsáhlé dílo komorních skladeb i scénické hudby. V posledních letech složil ve spolupráci s dramatikem Milanem Uhdem i hudbu k muzikálům Nana, Divá Bára či Leoš aneb Tvá nejvěrnější.
A v dubnu bude mít v Městském divadle Brno premiéru jejich další společný muzikál nazvaný Viki kráčí za štěstím.
„Nikdy jsem nelitoval, že jsem byl, jsem a budu v Brně. Miluji je, pro mě je Brno forever,“ zdůrazňuje skladatel po obvyklé otázce, zda by to „blíž centru“ neměl přece jen lehčí a lepší. „Nikdy jsem si nemyslel, že a jak bych si polepšil směrem k centru. Jestliže Milan Uhde praví, že je největší dramatik v Brně-Medlánkách, já se považuji za takového skladatele v okolí kadetky,“ směje se.
To bude asi potřeba trochu přiblížit.
Kadetka je dnešní prostor Vysokého učení technického pod královopolským Semilassem. Ale kdysi tam hrávala Královopolská první hokejovou ligu a na kadetku chodil před první světovou válkou dokonce pozdější nadporučík Lukáš (předobraz stejnojmenné postavy z Haškova Švejka – pozn. red.), který byl pak v pražských Holešovicích dost dlouhou dobu na jednom poschodí sousedem Klementa Gottwalda.
Brno vás se zmíněným Milanem Uhdem svedlo už před léty do tvůrčího tandemu. Ale jak jste se vy dva vlastně dali dohromady?
Milana Uhdeho jsem obdivoval od prvního ročníku studií na filozofické fakultě, když k nám přišli s básníkem Janem Skácelem na besedu. Později jsme se poznali osobně. Ale až na konci sedmdesátých let jsem se na zájezdu Divadla na provázku ve Švýcarsku dozvěděl o jeho autorství Balady pro banditu.
Pravda, tehdy „zakázaného“ dramatika a disidenta Uhdeho „pokryl“ coby autora Balady pro banditu svým jménem režisér Zdeněk Pospíšil.
Byl jsem slepý, ač analytik. Podvědomě jsem cítil, že něco nesedí, ale myslel jsem při vzniku Balady „od songu k songu“ a v řevu divadla jsem ztratil analytický postřeh...
Divadlo na provázku znamenalo tehdy ovšem skutečný fenomén, představení byla vždy totálně vyprodaná – samozřejmě včetně Balady...
To byl krásný čas. Původně měl hudbu k Baladě psát František Emmert, přítel a skladatel, jehož si nesmírně vážím. Když ale vysvětlil, proč nechce, převzal jsem to. Jurodivý Zdeněk Pospíšil řval po vzoru svého nezapomenutelného učitele Evžena Sokolovského, který mi také hudebně svěřil několik záležitostí. Zdeněk byl génius divadla, podobně jako další režiséři na Provázku Peter Scherhaufer a Eva Tálská. Já jsem se se Zdeňkem ale vždycky srovnal. Po jeho návratu z emigrace v 90. letech jsem ocenil i to, jak se choval právě ke svému učiteli Evženu Sokolovskému, kterého stejně jako on mám za velkého českého režiséra a divadelníka.
Vím, tehdy byl Sokolovský označen za přisluhovače minulého režimu a vyhozen z pražské DAMU. Jediný Pospíšil mu coby tehdejší ředitel Hudebního divadla Karlín dal práci dramaturga. Povězte mi ale spíš o vašem právě chystaném muzikálu, který má 29. dubna premiéru v Městském divadle Brno.
Příběh o tom, jak Viki kráčí za štěstím, prezentuje jeho autor Milan Uhde jako červenou knihovnu. Ale copak on může napsat příběh červené knihovny?
A jak vy se u Viki dělíte o hudbu se „spoluskladatelem“ Karlem Cónem?
Můj starý kamarád z Divadla na provázku Karel Cón tu není jen aranžérem hudby. Jde o společné dílo dvou rovnoprávných autorů. A Karel je bude aranžovat, určitě tak mistrovsky, jak to už dlouho v Městském divadle Brno dělá.
Tak ještě jinam. Prý skládáte hudbu i pro děti z brněnských škol na slova Jana Amose Komenského či anglického básníka Edwarda Leara?
Ano, moc rád píši pro děti a mladé lidi ze Základní umělecké školy na Smetanově, kde tyto aktivity hotoví pod vedením Veroniky Hejnové. Komenský už proběhl – jeho sbírka přísloví Moudrost starých Čechů je už od šedesátých let mou oblíbenou studnicí nápadů. A Learovy básnické limeriky jsem zhudebňoval už v češtině s geniálními překlady Antonína Přidala. Ale také jejich originály, které mi někdy připadají méně skvělé...
Dobrá, nebudu vás ve vaší mnohočetné činnosti už zdržovat. Tak snad jen: můžete se ještě svěřit se svými narozeninovými tužbami? Profesními nebo soukromými.
Tužby, přání? Ještě chvíli tu opruzovat. Snad se podaří i další remake Chameleona (Štědroňova operní fraška o Velké francouzské revoluci podle Ludvíka Kundery nastudovaná souborem Ensemble Opera Diversa – pozn. red.). A máme s Milanem Uhdem i další přání. Ale buďme skromní...
