Martina Jemelková ví, že pohyb u nemocných zlepšuje nejen psychiku.

Martina Jemelková ví, že pohyb u nemocných zlepšuje nejen psychiku. | foto: archiv Martiny Jemelkové

S roztroušenou sklerózou bojuje studentka cvičením, pro pacienty chystá knihu

  • 1
S roztroušenou sklerózou si fyzioterapeuti často nevědí rady. Nemoci se kvůli její proměnlivosti a faktu, že se u každého diagnostikovaného projevuje jinak, přezdívá chameleon. Šestadvacetiletá studentka Martina Jemelková si tedy pomohla sama. O své nemoci si zjistila co nejvíce informací a nyní chce své znalosti předat dál.

Pro fyzioterapeuty i pro pacienty sestavuje Martina Jemelková projekt, ve kterém je zahrnuta elektronická kniha s popisem cviků, tematické hodiny i tréninkový plán. S nápadem uspěla v soutěži Start Your Business, již uspořádala Masarykova univerzita.

V době, kdy jí diagnostikovali nemoc, začala studovat fyzioterapii a uvažovala, jestli pokračovat. „Někteří vyučující se k tomu stavěli odmítavě, říkali, že to není vhodné, abych pokračovala. Jiní mě naopak podpořili, určitě ať studuju, že získám nadhled a lépe se budu umět vžít do pacientů,“ vzpomíná Martina.

Studovat nepřestala. Letos bude skládat státnice v magisterském oboru fyzioterapie na Masarykově univerzitě.

Roztroušená skleróza je autoimunitní onemocnění, při kterém imunitní systém napadá ochranný obal nervových vláken centrálního nervového systému. „Když lidé slyší roztroušená skleróza, hned si pomyslí: invalidita. Takhle to ale v dnešní době být nemusí, medicína se výrazně posunula,“ vysvětluje Jemelková.

Existují biologické léky, které pacienty stabilizují a chrání před dalšími atakami, což je období, kdy je choroba aktivní a objevují se její příznaky.

Mezi další mýty patří fakt, že ženy nemohou mít děti. „Ženy s roztroušenou sklerózou děti mít mohou, jen musí být opatrné a hlídat si tělo, těhotenství je velká zátěž na organismus. Také jsem se setkala s tím, že si lidé roztroušenou sklerózu pletli s ‚obyčejnou‘ sklerózou. Problémy s pamětí máme, ale není to jen o zapomínání, jak si mnozí myslí,“ vysvětluje Jemelková.

Diagnóza byla pro tehdy dvaadvacetiletou Martinu zdrcující. Odmalička milovala sport. „V šesti jsem se začala věnovat judu, kam mě táta přihlásil kvůli šikaně. Musím říct, že to fungovalo,“ směje se. Kvůli nemoci musela s judem skončit, s pohybem ale nepřestala.

Pohyb je důležitý, ale lidé nevědí, co mají cvičit

„Bylo to těžké, myslím ale, že sport byl jednou z berliček, které mi pomohly se s tím vyrovnat. Protože minimálně díky němu přijdete na jiné myšlenky,“ řekla Jemelková.

Frustrovalo ji, že i když se všude dočetla, že je pro pacienty s roztroušenou sklerózou pohyb důležitý, nikde se nespecifikovalo, co mají cvičit. „Nevěděla jsem, jestli si neubližuju, jestli ta intenzita není až moc vysoká. Cvičím vůbec správné věci? Dělám je správně?“ ptala se.

Teď už ví, jak si pomoci. Prošla si vícero odbornými kurzy a do konce roku své znalosti zhmotní do elektronické knihy, kde budou cviky přesně popsané.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech.

Pohybová aktivita je pro lidi trpící roztroušenou sklerózou obzvlášť důležitá. „Pacientům se zlepšuje svalová síla a kardiovaskulární vytrvalost, což znamená, že snáz dojdou do obchodu, nepotřebují tolik přestávek. Pohyb je udržuje práceschopné a zlepšuje jim kvalitu života. Při sportu se vyplavují endorfiny, takže to má i pozitivní vliv na psychiku,“ osvětlila Jemelková. V období, kdy je nemocná a nemůže cvičit, si sama ve svém těle nepřipadá tak dobře.

V budoucnu si plánuje otevřít vlastní kliniku. „S pacienty pracuji už teď kvůli své diplomové práci. Zkouším si na nich své metody a cviky, poprosila jsem je, ať mi dají zpětnou vazbu a ať mě v ní vůbec nešetří,“ usmála se s tím, že chce lidem opravdu pomoci. Na rozdíl od jiných odborníků totiž ví, jaké to je, když člověka bolí ruce tak, že nemůže usnout, nebo když chce jít, ale zkrátka to nejde.