„Zdejší lidé jsou mimořádně přátelští a pohostinní a odpovídají těm dobrým stereotypům, které se o Jihomoravanech tradují. To je nám Američanům velmi blízké, protože tyto vlastnosti sdílíme,“ řekl v exkluzivním rozhovoru pro MF DNES.
Než jsme jeli na rozhovor, ptala jsem se ráno doma manžela, jakou otázku by vám položil, kdyby měl tu možnost. Řekl: Zeptej se pana Schapira, komu bude dnes fandit ve čtvrtfinále hokeje mezi Českem a USA.
Zastupuji Spojené státy jako velvyslanec, takže budu samozřejmě fandit americkému družstvu. Ale vám také přeji úspěch. (směje se)
Když jste před víc než dvěma lety přijel do České republiky, americké velvyslanectví vypsalo na Facebooku anketu o tom, jaká místa byste měl navštívit. Zvítězilo tam Brno a také Lednickovaltický areál. Co vás na jižní Moravě nejvíc zaujalo?
Od té doby, co jsme přišli do Česka, nám v podstatě každý týden někdo říkal, že sem máme jet, protože to stojí doopravdy za to. Bylo těžké najít čas v programu, hlavně jsme chtěli mít pěkné počasí. Po jednom dni tady jsme pochopili, proč nám to tolik lidí říkalo. Ochutnali jsme výborné víno, viděli dva úžasné zámky – ve Valticích a v Lednici. Uchvátil mě zdejší zahradní komplex, to jsem ještě nikdy neviděl, určitě ne u nás ve Spojených státech.
Ochutnal jste už nějakou místní specialitu?
Včera jsme měli výborné sladké víno, byla to Pálava. Překvapilo mě také, že tady vzniklo i několik malých pivovarů. Člověk nečeká, že se v kraji vína ujme i pivo.
Budete jednat i se starosty obcí?
Setkali jsme se se starosty Třebíče, Hodonína a Břeclavi. Pro mě je vždycky zajímavé s nimi mluvit, protože jsou v reálné politice. Oni jsou ti, kteří vidí, co se musí spravit, jsou to mnohem dělnější lidé než ve vyšších politických kruzích. Pro většinu starostů, které potkávám, když cestuji po vaší zemi, je mnohem důležitější řešení místních problémů než nějaké politické šarvátky. Jsou to taky mnohem větší patrioti než politici na vyšší úrovni. A to je příjemné, potkat se s někým, kdo je nadšený pro věc.
Přijel jste na pozvání Jihomoravské komunitní nadace, která například pomáhá v rozvoji folkloru a americká ambasáda ji podporuje, stejně jako mnoho dalších neziskových organizací. Který ze zdejších nevládních projektů vás nejvíc zaujal?
Můžu zrovna zmínit tento komunitní projekt, kdy naše peníze šly na to, aby se naučili získávat finance. Je to lepší, než abychom jim přímo dali peníze na jejich činnost. Jak se říká, je lepší člověka naučit chytat ryby než mu je dát. Myslíme si, že pokud občanská společnost vezme věci do svých rukou, tak je to mnohem efektivnější a prospěšnější, než kdyby to bylo centralizované. Je tam demokratizační prvek. Zrovna tento projekt je toho typickým příkladem. Jihomoravská komunitní nadace dává dohromady občanskou společnost, která je potom prospěšná pro společnost jako takovou.
V jednom rozhovoru jste se pochvalně vyjádřil také o Nadaci Partnerství z Brna, kterou jste už dříve navštívil. Čím vás zaujala?
Nadace Partnerství se soustředí na ochranu životního prostředí a je to jedna z prvních neziskovek v Česku, která se věnuje tomuto tématu – už od roku 1990. Mám dvě děti a není mi lhostejná jejich budoucnost. Myslím, že naše generace toho pro životní prostřední neudělala dost, a doufám, že dětem předáme svět v trochu lepším stavu. Proto se zajímám o životní prostředí. Moje dcera mi přímo říká: Podívej, jaký svět nám předává vaše generace. A já jí odpovídám: Pokusíme se to zlepšit, nicméně bude to asi na vás.
Na jižní Moravu jezdíte asi nejčastěji ze všech regionů, byl jste tu už několikrát...
Je jasné, že pokud chci poznat tuto zemi, tak nemůžu zůstat jenom v Praze. Proto jsem se rozhodl navštěvovat jednotlivé kraje a ve všech už jsem byl. Kolikrát jsem navštívil Brno, jsem nepočítal, ale v každém případě už aspoň třikrát nebo čtyřikrát. Nenavštěvuji jenom přírodní památky a pamětihodnosti, je tu i spousta amerických firem a chodím i na univerzity.
Ano, na debaty se studenty. Zaujali vás něčím ti zdejší oproti třeba libereckým nebo českobudějovickým, s nimiž jste v poslední době také diskutoval?
Nechtěl bych někoho urazit nebo být nespravedlivý, potkal jsem mnoho studentů. Ale musím říct, že mám dojem, že brněnští mají takového podnikavého, inovativního ducha. Úplně si dovedu představit, jak začnou vymýšlet nějaký startup. Je tu takový iniciativní duch, který je odlišuje od ostatních.
Před dvěma měsíci jste se v Brně sešel s představiteli muslimské komunity. Proč považujete za důležité vyjádřit jí podporu? A proč to bylo zrovna v Brně, když velké muslimské komunity jsou i v Teplicích nebo v Praze?
V Brně to byla shoda okolností, měli jsme tam cestu a dostali jsme pozvání. Jsem přesvědčený, že musíme podpořit lidi dobré víry, ať je jakákoliv. Dva dny předtím jsem byl v synagoze, dva týdny nato v katedrále. Nesmírně mě překvapilo, že moje návštěva muslimské modlitebny přilákala tolik mediální pozornosti, ale jsem tomu rád. Několik týdnů předtím se odehrál útok na ni a tamní lidé čelí nepříjemným reakcím spoluobčanů. Je důležité ukázat podporu minoritě, která je slabší a potřebuje to. Výborně jsme si popovídali o integraci, o tom, jak je důležité, aby mladí lidé cítili, že jsou součástí společnosti. Mluvil jsem s jedním členem muslimské komunity, který tady žije šestnáct let, jeho děti chodí do české školy. Vždy jim tvrdil, jaké je štěstí žít v tolerantní společnosti. Je zajímavé, že jeho děti teprve v poslední době přicházejí domů a říkají, že čelí nepřátelským postojům okolí.
Hodně kladete důraz i na romskou otázku. Proč jste se zaměřil zrovna na ni?
Byl jsem třeba v Muzeu romské kultury v Brně a potkal tamní romské aktivisty. Podporujeme malé skupiny, které se snaží pomoci Romům udělat jejich život lepší, aby se integrovali do společnosti. Letos jsme spustili velmi úspěšný stipendijní program pro pět romských studentů vysokých škol, kteří můžou přijít do vládních úřadů včetně ambasády a pracovat jako stážisti. Neberou za to žádné peníze, ale můžou získat zkušenosti.
Za dva týdny začíná ostře sledovaný soud s Američanem Kevinem Dahlgrenem, který je obviněný ze zabití čtyř svých příbuzných v Brně. Sledujete tuto kauzu jako velvyslanec i po jeho vydání do Česka? Požádal Dahlgren nebo jeho rodina ambasádu o podporu nebo pomoc?
Obě naše země počítají s tím, že bude dobrá spolupráce mezi soudními systémy. Ale já musím zachovat soukromí v informování o těchto konkrétních případech. Můžu jenom obecně říct, že pokud je jakákoli ambasáda požádána o pomoc svým občanem, poskytne ji.
Rozumím tomu tedy dobře, že případ sledujete?
Čteme noviny.
V jednom rozhovoru jste řekl, že jste šel studovat práva, protože jste chtěl pomáhat lidem a změnit společnost k lepšímu. Daří se vám to i ve funkci velvyslance?
Doufám, že ano, aspoň v malé míře. Mým hlavním úkolem je zde zastupovat Spojené státy. Na co jsem opravdu hrdý, je, že reprezentuji našeho prezidenta Baracka Obamu. Každý jeden z nás má povinnost pomoci udělat svět lepším. Takřka denně se setkávám s lidmi ve vládě i ve státní správě nebo v neziskovém sektoru, kteří to takto cítí. Mezi našimi dvěma státy je hodně doopravdy silných partnerství, a proto je moje úloha tady velice příjemná. Dovolte ještě jednu myšlenku, i když třeba nebude tak zajímavá, abyste ji do rozhovoru napsala: Pokud je společnost zdravá a silná, tak to prospěje úplně každému, zaručuje to i mírový svět.
A je česká společnost silná a zdravá?
Víc, než si lidé myslí. Je to možná móda nebo obecný jev, že lidé jsou cyničtí vůči vlastní zemi. Byl jsem zde poprvé někdy v roce 1982. Rozdíl, který nyní vidím, je něco tak neuvěřitelného, že nemůžu být nic jiného než optimista. Spousta zemí by se od vás mohla učit.
