Když firma Polaroid vyrábějící stejnojmenné fotoaparáty v roce 2008 zkrachovala, zdála se být instantní fotografie na dně. Oficiální filmy do přístroje se přestaly vyrábět a ty nové od skupiny nadšenců z Impossible Project vznikaly pomalu a složitě. Pro vášnivé fanoušky tohoto média mohla být těžko představitelná horší doba.
Jenže přesně v tento moment do víru událostí naskočili Michal Čáp s Tomášem Noskem, kteří propadli kouzlu instantní fotky. „Bylo to vlastně v nejhorší možný okamžik, ale spadli jsme do toho tak trochu omylem. Neplánovali jsme si polaroidy se živit. Prostě jsme na to chtěli fotit,“ popisuje Čáp.
O čtyři roky později si otevřeli první Polagraph na pražském Žižkově, kde kromě repasovaných polaroidů prodávají technicky vyspělé přístroje Instax a příslušenství k instantní fotce, půjčují také techniku a fotí svatby. V roce 2017 se pak rozrostli o pobočku v brněnském centru na Pekařské.
Díky společné vášni s lidmi z projektu Impossible se dostali velmi brzo k nově vznikajícím filmům. „Na polaroidy nás tehdy fotilo málo. Hned zkraje jsme s nimi navázali spolupráci a dostali se tak do užší party, která měla možnosti zkoušet nové a vylepšené verze filmů,“ vysvětluje Čáp.
Vývoj nového filmu nebyl vůbec jednoduchý, protože jim cestu komplikovala neznalost původního receptu a také nová pravidla při použití chemikálií ve fotce.
„Stávalo se, že obraz po pár týdnech úplně zmizel, protože chemikálie nebyly vůbec stálé. Nebo fotky vůbec nevyšly. Celé to bylo docela úsměvné, protože člověk za to zaplatil poměrně velké peníze a mnohdy z toho nic nebylo,“ vzpomíná se smíchem Kristy Vogl, vedoucí brněnské pobočky Polagraphu.
Polagraph se stal jedním z partnerů firmy Impossible. „Takových míst bylo jen pár v hlavních městech po Evropě a Státech,“ poukazuje Čáp.
Polaroidy, designové produkty a výstavy
Impossible Project se od té doby rozběhl sprintem, stal se masovým producentem především fungujících instantních filmů a převzal i jméno Polaroid po svém předchůdci. Spolupráce s Polagraphem už neexistuje, sám český obchod si však jistou exkluzivitu udržel.
„V Česku jsme byli úplně první, kdo prodával repasované polaroidy. A mimo jednoho obchodu to platí v zásadě až do dneška,“ hodnotí dosavadní úspěchy Michal Čáp.
Jedinečná je i brněnská pobočka Polagraphu – hlavně svým vzhledem. Dvě zhruba tři metry široké a protáhlé místnosti propojuje sotva viditelný průchod na konci. Oba prostory vyplňuje směs polaroidů, instaxů, analogových a jednorázových fotoaparátů společně se sezonními výstavami a produkty domácích a malých značek.
„Původně jsme ve vedlejší místnosti vystavovali jeden nebo dva produkty, které neměly v Brně kamennou prodejnu,“ vysvětluje Vogl. „Když je ale prodejce malý, je pro něj tak velký prostor zbytečný,“ dodává s tím, že proto se tu teď prodává i káva nebo papírnické potřeby.
Kromě toho tu zdi pravidelně zdobí fotografie umělců. V současnosti je k vidění část výstavy Evokativ od Libuše Jarcovjákové, kterou britský deník The Guardian označil za nejlepší fotografickou výstavu minulého roku.
„Upřednostňujeme výstavy s analogovou fotkou. Ještě zajímavější je, když najdeme někoho, kdo pracuje s polaroidem. Nesnažíme se vždy jít po známých jménech, ale dáváme šanci i menším fotografům, když nás jejich tvorba osloví,“ komentuje Vogl.
„Nemůžu čekat, že výsledek bude perfektní“
Podle ní je to jeden ze způsobů, jak ve společnosti pěstovat vnímání fotky v uměleckém pojetí před tím komerčním. „Rádi bychom dělali fototisky, diskuse s autory nebo série přednášek, kde by se lidé dozvídali víc o technice, ale i historii a různých pohledech na fotografii,“ říká Vogl.
„Chceme, aby se z toho nestával party foťák, a naopak ukázat, že polaroid není jen módní záležitost,“ přitakává Čáp. Nekomerční pojetí koresponduje i se samotnou podstatou instantní fotografie. „Je pro všechny, kteří nefandí milionům fotkám v telefonu, protože fotku dostanou hned do ruky a nemusí si vybírat, kterou si nechají,“ vyzdvihuje Vogl klady polaroidu.
„Velmi populární je i specifická obrazová kvalita. Můžu sice předpokládat nějaký výsledek, ale nemůžu ho znát přesně a nemůžu čekat, že bude perfektní,“ doplňuje Michal Čáp.
I proto by v ideálním případě chtěli prodávat jen polaroidy. „My bychom byli šťastní, kdyby lidé používali a fotili na staré polaroidy, protože to je přesně to, co my máme rádi a co se nám líbí,“ říká Vogl.
