„Za život jsem rozeslal asi tři nebo čtyři tisíce dopisů. Ty se teď prodávají. Na internetu se v aukci objevila jedna taková obálka za patnáct tisíc. Chápu, že chudá holka, které muž neplatí alimenty, potřebuje peníze, tak zkusí prodat můj dopis. Ale můžu si za to sám. To je ta moje nesmyslná bezmezná pilnost, která vede k tomu, že chrlím dopisy i obrazy a ty pak ztrácejí cenu,“ říká Jan Saudek.
V roce 1989 požádal Saudka německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung, aby vyfotil Václava Havla. Vydavatel mu za fotografii nabídl částku šest tisíc marek, což byly tehdy obrovské peníze.
„Bál jsem se, neudělal jsem to. Tehdy jsem si myslel, že komunismus nikdy neodejde a že mě zase budou tahat na výslechy. Tady lidé pořádně nevěděli, kdo Venca Havel je. Ale Němci už měli jasno, kdo bude prezidentem. A pak najednou národ začal Havla milovat. Vytvořil se kolem něj kult. Lidé rádi takovému kultu podléhají. Potřebují někoho obdivovat, podlehnout většinovému názoru,“ míní Saudek.
Sám Saudek se prý nikdy necítil být uznávaným fotografem. „Jsem rád, když kolem jede náklaďák a chlapi z kabiny zařvou ‚Mistře, máme rádi vaše fotky‘. A pak ta tatra jede s řevem dál. Přítel za mě orodoval, ať mi na Hradě dají medaili. Zkusil to, ale prezident si mě nevybral,“ říká Saudek pro čtvrteční Magazín DNES.
Nejlépe se prý Janu Saudkovi fotografovalo pod tlakem v šedesátých letech. „Státní bezpečnost. Podvádění manželky se všemi důsledky, končící vyhazovem. Byl jsem mlád. Nyní je všechno jiné. Dřív mnoho věcí šlo. Třeba přeplavat řeku. Už se ji přeplavat obávám. Nic si nenamlouvám. Je fajn, že mám vedle sebe holku, která mě poznala ještě jako schopného. Teď vidí, jak zvolna uvadám, ale bere to jako přirozenou věc,“ dodává Saudek.
Jan Saudek začal fotografovat koncem padesátých let. Ve světě dostal mnoho ocenění, například ve Francii se stal rytířem Řádu čestné legie. V minulém roce vyšla jeho kniha Hvězdy, kterou tvoří fotografie úspěšných českých sportovců.
8. listopadu 2017 |
