„Nejhezčí jsou mladé porosty, které jsme vysazovali loni po sklizni. Nejrychleji zrají a mají nejlepší jahody,“ ukazuje Jakubčík do řádků, kam pustí sběrače nejdříve. K samosběru budou otevřené každý den od 9 do 17 hodin, pokud to počasí dovolí.
„Letos je to trochu komplikovanější. V předchozích letech jsem tu měl velké parkoviště, kam lidé mohli přijet, i když napršelo. Letos jsem chystal nové odstavné plochy, ale bohužel jsou měkké,“ vysvětluje s tím, že plochy pokryl podrcenou pšenicí, ale pokud zaprší, lidé si budou muset k jahodovému poli dojít pěšky.
 |
Jak dlouho bude jahodová sezona trvat, záleží na počasí. „Loni druhý den přišly kroupy a v podstatě jsme skončili. Jen na dvou parcelách byly jahody méně pobité, ale i tak bylo do čtrnácti dnů po všem,“ popisuje Jakubčík obrovskou závislost oboru na rozmarech počasí.
Také proto do jahod nechce investovat tolik jako někteří jiní pěstitelé. „Jsou jahodáři, kteří do toho vkládají obrovské peníze a ty pak potřebují dostat nazpátek. To je samozřejmě velmi stresující. Z hektaru potřebují mít až 200 metráků plodů, zatímco mně stačí zhruba sedmdesát. Už nechci mít takové nervy. I když i já jsem to tak zpočátku dělal, párkrát jsem na jahodách skoro zkrachoval,“ směje se Jakubčík.
Starší porosty jako by se odnaučily šetřit vláhu
Letošní úroda ale vypadá slibně. Chladnější počasí jahodám prospívá, plody zůstávají pevné a při sběru se nepomačkají. A nedávné deště je napumpovaly sladkou šťávou. Teď se jahodáři nejvíc obávají větších srážek a horka, kvůli kterým by mohly plody začít hnít.
Udržet jahodové pole v dobré kondici není jednoduché. Bez závlahy by keříčky nepřežily.
„Letos jsem všechny zaléval třikrát. Kdybych to neudělal, z jahod by nic nebylo. Hlavně starší porosty jako by se odnaučily šetřit vláhu. Jakmile přišlo horko, lehly si na zem, jako by nikdy žádnou vodu nedostaly,“ líčí Jakubčík. Zjara prokypřil rostlinám půdu a ošetřil je proti plísním. „Teď už je to jen na přírodě,“ říká.
K voňavé plodině se dostal vlastně jen shodou náhod. „Dělával jsem úplně jiné věci – nakládačky, rané brambory, cibuli. Pak jsem se seznámil s profesorem ovocnářství a sadařství zahradnické fakulty v Lednici. A ten mi vyprávěl o pěstování jahod v Itálii, o jednotlivých odrůdách,“ přibližuje šakvický pěstitel.
Z Itálie dovlekli houbovou chorobu
Psal se rok 2002, když společně do Itálie vyrazili a nakoupili první sazenice. O rok později dostali licenci, aby mohli italské jahody v tuzemsku množit.
„Začínali jsme s odrůdou Kamaroza, jenže tu napadala houbová choroba. V Česku byla v té době karanténní. My jsme ji z Itálie nechtěně dovlekli,“ říká Jakubčík a dnes už se tomu usmívá.
Faktem však je, že právě kvůli tomu se v jahodovém podnikání dalších osm let plácal a netušil, jak se choroby zbavit. Boj pomohly vyhrát až nově objevené postřiky.
Pak už se jahodárna začala rozrůstat, přibývaly další odrůdy a rostl prodej. „Zpočátku jsme prodávali třeba na pražské velkotržnici Lipenec nebo na brněnském Zelném trhu. Až zhruba posledních pět let jsme začali dělat samosběry a zjistili, že je to pro nás to nejlepší, co může být,“ míní šakvický zemědělec.
Odpadla starost se sháněním brigádníků i s tím, jak udržet jahody v co nejlepší kondici na další cestě ke konečnému zákazníkovi. Při samosběru si každý odváží plody stoprocentně čerstvé.
A zatímco na jiných jahodárnách jsou lidé pod kontrolou, co sbírají a jestli nešlapou po rostlinách, v Šakvicích jim dávají volnost. „I proto sem lidé jezdí. Je to pro ně i relax,“ míní Jakubčík.
