"Jeho srdce nevydrželo pohled na bourající se chatky, stěhování několikaletých kamarádů a přátel. V pátek jsme tatínka pohřbili," sdělil rybářův syn Martin.
Úřady nařídily nelegálním osadníkům jejich provizorní příbytky zbourat a odklidit. Shluk přístřešků, maringotek a chat hyzdil břeh jezera desítky let. Někteří osadníci, mezi nimi i Jiří Vinický, však u vody pod Pálavou trávili většinu času.
Na Jiřím Vinickém byl smutek vidět už koncem května. Už tehdy hovořil o smrti. Zřejmě ale ani on sám nepředpokládal, že konec přijde tak brzy.
"Je to tragédie, nic jiného nemám. Co budu dělat? Umřu ve vyškovském bytě," komentoval tehdy rozhodnutí úřadů. Zemřel alespoň ve své chatě.
