Z role policistů se tak na chvíli stali záchranáři a s modrými majáky spěchali na místo. Nedávno za svůj tehdejší zásah získali Cenu Jihomoravského kraje, konkrétně za přispění k věhlasu a dobrému jménu kraje.
„Už po cestě jsme přemýšleli, kde by mohlo auto být,“ popisuje Jachnický. Tím, že znají každý kopeček a každou díru na dálnici i kolem ní, trvalo jen pár minut, než k muži dorazili.
Proč ale dispečink volal na místo právě tyto dva policisty? Jednoduše proto, že u sebe v autě mají automatizovaný externí defibrilátor a patří mezi takzvané first respondery, kteří se na místo mohou dostat dříve než záchranka.
Andělů strážných přibývá. Na pomoc lidem dorazí dřív než záchranka |
„Jsme sice policajti, ale zároveň i zdravotníci a hasiči. Dálniční policie není jen pro dopravu, musíme zvládnout všechno. Když někdo někoho okrade na benzince, jdeme to sepsat právě my,“ přibližuje Mézes.
Není to tedy rozhodně tak jako ve známém německém seriálu Kobra 11. „Kdyby ten muž nedostal výboje od defibrilátoru, tak by umřel, tak to prostě je,“ poznamenává Mézes, jehož část rodiny pracuje ve zdravotnictví, takže k tomuto oboru má blízko. Stejně jako jeho kolega, který chodil i na zdravotnickou školu, než vystudoval Policejní akademii.
Ostrá premiéra s defibrilátorem
Už když na dálnici zařadili co nejvyšší rychlost a spěchali k Domašovu, domlouvali se, kdo co bude na místě zásahu dělat. Jeden z nich tak po zastavení okamžitě vyrazil k muži zahajovat srdeční masáž, druhý spěchal do kufru auta pro defibrilátor. Na místě už v tu chvíli byli i další lidé, kteří zde zastavili a snažili se muži poskytnout resuscitaci.
Zásahy s defibrilátorem zkoušeli do té doby jen na cvičeních se záchranáři, loni v březnu s ním tak poprvé absolvovali ostrý zásah. „Je to velice dobrá věc, u všeho vás to navede, co kdy máte dělat,“ říká Jachnický. Přístroj také sám vyhodnotí, kdy je možné dát výboj.
Nejhorší je, když člověk neudělá nic, popisují strážníci záchranu muže |
Ten provedli policisté celkem třikrát, než na místo dorazila sanitka z Brna a poté ještě dobrovolní hasiči z blízké obce. „Záchranáři nás i po příjezdu požádali, abychom dál resuscitovali, oni mezitím dávali muži podpůrné medikamenty,“ líčí Jachnický.
Po osmnácti minutách usilovné snahy všech na místě se podařilo krevní oběh obnovit. Německý řidič tak mohl být transportován do bohunické fakultní nemocnice, otřesenou spolujezdkyni tam i s odstaveným autem převezli policisté. Cestou ji zklidnili a usadili v čekárně, aby mohla počkat na informace o zdravotním stavu manžela.
Zadostiučinění za nadávky
„Ocenění vnímám jako ohodnocení mé práce. Nedělám to kvůli slávě, ale cítím teď zadostiučinění, že to dělám dobře, že dokážu pomoct, zvlášť v dnešní době, kdy se na policii po covidu nedívá veřejnost moc dobře,“ připomíná Jachnický vymáhání nařízení, která mnohým lidem nedávala smysl. Policisté však musí plnit rozkazy, ať se jim líbí, nebo ne.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z celé jižní Moravy. |
Jachnického to ovšem neodrazuje. Vydal se ostatně na podobnou dráhu jako jeho otec, i přes jeho původní zákaz. „Byl voják a chtěl, ať jdu na vysokou a jsem třeba nějaký manažer. Já nikdy nechtěl být v kanceláři, ale venku,“ odhaluje, jak se před patnácti lety ocitl u dálniční policie.
Loňský březnový zásah byl pro něho prvním ve službě, má však za sebou už dva jiné v civilu. První na praxi u záchranářů, druhý na dovolené na jihu Čech.
Jeho kolega byl už o rok dříve oceněn za snahu o pomoc při těžké nehodě. Jako policista na motorce se na místo dostal jako první. „Začalo tam hořet, bylo to hodně špatné, snažil jsem se pomoci, spotřeboval jsem asi osm hasicích přístrojů. Už to bylo skoro uhašené a něco v tu chvíli bouchlo,“ vrací se Mézes k tragické nehodě, při níž zemřeli tři lidé.
12. února 2018 |
