Výrovicím na Znojemsku se nové kroje podle odborníka povedly.

Výrovicím na Znojemsku se nové kroje podle odborníka povedly. | foto: Hana Vyšínská

Vlastní kroj není jen tak. Obce musejí pátrat v minulosti a shánět peníze

  • 1
Jihomoravské obce mění „tradiční“ kyjovský kroj za vlastní. Je to však časově náročná a drahá cesta s nejistým výsledkem. Odborníci varují před minisukněmi či obecními barvami.

Čepec a na něm turecký šátek. Vyšívaný límec černou nití, „vestička“ kordulka, rukávce, v pase mašle, široká, krátká sukně, vyšívaná zástěra neboli fěrtůšek a vysoké vrapené boty na podpatku. Kyjovský kroj je jeden z nejznámějších a nejkrásnějších, okouzluje barvami i drobnými výšivkami.

Stále víc jihomoravských vesnic však převzatý, bohatý, desítky let nošený, v podstatě národní oděv nahrazuje. Podle kurátorky sbírky textilu Etnografického ústavu Moravského zemského muzea v Brně Šárky Prokešové jde o plošný trend, který začal od sametové revoluce.

Jenže není to jen tak. Obce vlastní kroj nemají, a tak pátrají, jak by mohl vypadat. Třeba jako v Branišovicích na Brněnsku.

„U nás se kyjovský kroj nosí půl století. Původní obyvatelstvo bylo kompletně vysídleno, zůstala tu necelá desítka místních, přistěhovali se Volyňáci i Valaši a jsme takový Babylon,“ vysvětluje starosta Marek Sovka (TOP 09) výzvu pro příští roky - zařídit si kroj vlastní. „Ale abychom to mohli udělat, musíme kompletně zmapovat historii a dějiny Branišovic, na čemž pracuje poslední čtyři roky náš kronikář,“ dodává.

Minisukně? Vrchol nevkusu

Velká potíž je s rekonstrukcí kroje i na Znojemsku, v rozsáhlém území osídleném jihomoravskými Němci před rokem 1945. Kroj „německý“ a „český“ tu nikdy nebyl, obě etnika se oblékala do kompletů takzvaného západomoravského typu.

To ale brzy skončilo, protože lidé měli jiné možnosti. „Na posvícení či na hody chtěla mít každá dívka raději nové šaty než starobylý kroj,“ vysvětluje etnograf Jihomoravského muzea ve Znojmě Jiří Mačuda.

Bývalé německé obce můžou zvolit několik řešení. Tím prvním je pokusit se zrekonstruovat kroj, který se u nich nosil dříve.

„V muzejních sbírkách toho sice není moc, dohledalo se však obrovské množství fotografií a zajímavé krojové součástky na půdách starých domů,“ líčí Mačuda, který dnes pracuje na rekonstrukci krojů z Rybníků, Petrovic, Vedrovic a Jevišovic na Znojemsku nebo Trboušan na Brněnsku.

Varianta je i převzít kroj z nejbližší moravské obce, ale správným způsobem. Etnograf varuje před vytvářením nesmyslného pseudokroje. „Pokud si někdo přeje minisukni nebo kroj podle barev obecního znaku, je to diletantství a vrchol nevkusu,“ má jasno.

Výrovicím na Znojemsku se nové kroje podle odborníka povedly.

Na Znojemsku podle něj mají nejlepší kroje ve Výrovicích. „Nebáli se investovat, poslechli rady těch, kteří o krojích něco vědí, a výsledek je prvotřídní,“ pochvaluje.

Pořádají sbírky, shánějí dotace

Obnova se podle odborníků povedla i v Šatově na Znojemsku. Když se ale v novém, místně tradičním kroji objevili stárek se stárkovou na krojovém posvícení před dvěma lety, půlce diváků se nelíbil. Starostka Lenka Stupková (nez.) si to tehdy vysvětlovala zažitostí kyjovského kroje a tím, že oděv zatím neoblékli všichni. „Dnes už to nikdo nekomentuje, přijali ho,“ popisuje se smíchem „smířlivost“ s novotou.

Městys nicméně pořádá na výrobu krojů pro šatovskou chasu sbírku, vybralo se už přes sto tisíc korun. A letos uspěl se žádostí na kraji, na materiál dorazilo 90 tisíc. „Díky tomu došijeme dalších patnáct párů,“ raduje se Stupková.

S přijetím nových krojů neměli žádný problém ve Křtinách na Blanensku, kde si dřív půjčovali také ten kyjovský. „Když jsme udělali vzorové kroje, všichni byli nadšení a vybrali jsme na ně kolem 40 tisíc. Dneska máme dvacítku kompletních krojů, děcka v nich jezdí po různých slavnostech a lidé jsou pyšní,“ líčí starosta František Novotný (STAN) s tím, že také tady kromě sbírky získali peníze z nadačního fondu i od kraje.

Ten dal na obnovu a pořízení krojů napříč regionem za poslední dva roky necelých 1,8 milionu. Pramení to ze zájmu o udržení a uchování lidových tradic - pro jih Moravy typických. Jenže výsledek je nejen drahý, ale čeká se na něj i rok, protože zkušení krejčí mají plno.

Podle Prokešové je ideální, když v celém procesu spolupracuje etnograf, zadavatel a výrobce a propojí se tak různé roviny pohledu a znalostí. Odborníci vědí, jak tradiční oděv vypadal, z jakých byl materiálů, jakého střihu, jak se oblékal a nosil. A znají souvislosti, oděvní zákonitosti, mají potřebný přehled i nadhled.

„Výborné je zajít za expertem, jenž zná daný region do hloubky, protože šlo o oblečení, které souviselo s životním stylem oblasti,“ uzavírá kurátorka.