„Je to jev, který se pozná poměrně jednoduše, jelikož to obalované L zní skoro jako U. A to velmi dobře uslyšíte,“ vysvětluje výzkumnice Marta Šimečková.
Zatím navštívili okolo čtyřiceti obcí a mluvili s přibližně 160 lidmi. Vytipovaných míst však mají dvojnásobek. Tamější nářečí už mají zmapované například v Charvátské Nové Vsi, Hruškách, Kosticích, Ladné, Hluku, Velkých Bílovicích, Mikulčicích nebo v Dolních Bojanovicích.
Nejprve však zamířili do Prušánek a Lanžhota. „Říkala jsem, že pokud chtějí zkoumat obalované L, tak musí jednoznačně do Lanžhota,“ podotýká předsedkyně Muzejního spolku Prušánky Adéla Sněhotová.
Podle Šimečkové je mnohdy obtížné se s nářečními mluvčími, kteří by se chtěli zapojit do výzkumu, vůbec spojit. „Lidí, kteří mluví nářečím, není hodně, v některých obcích si dialekt udržuje jen posledních pár lidí. Většinou se nám ale podaří sehnat nějakou kontaktní osobu, která nám s realizací projektu pomůže,“ doplňuje výzkumnice.
V tomto případě přidal ruku k dílu právě Muzejní spolek Prušánky. „Fungujeme jako takový zprostředkovatel. Vytipovala jsem lidi, o nichž si myslím, že k tomu budou otevření. Jsou to srdcaři, kterým jde hlavně o to, aby se to krásné nářečí zachovalo,“ podotýká Sněhotová.
Jeden mluvčí nestačí, někdy se slovo zkomolí
Z každé obce si potřebují výzkumníci popovídat alespoň se čtyřmi lidmi. V jejich hledáčku jsou nářeční mluvčí starší 60 let, nejlépe starousedlíci a aktivní nositelé dialektu. „Pokud bychom v té obci hovořili pouze s jedním nářečním mluvčím, může se stát, že některé slovo zkomolí nebo si třeba nevzpomene, jak se to říká,“ upozorňuje výzkumnice.
Setkávají se i s tím, že místo nářečí člověk slovo řekne spisovnou formou, anebo naopak mluví takzvaným hyperdialektem. „Na Uherskohradišťsku jsme například hovořili s paní, která si zakládala na tom, že mluví nářečím, a jelikož nám nejspíš chtěla udělat radost, tak některé prvky používala tam, kde být neměly,“ uvádí příklad Šimečková.
V tomto případě si to výzkumníci ověřili ještě tentýž den u její sestry. „Paní říkala kapustě keu, přitom to měl být kel. Když jsme se poté ptali u její sestry, tak potvrdila, že keu říká jen ona,“ směje se výzkumnice.
Výzkum je spíše formou povídání. „Není to žádné zkoušení, spíše takové milé vyprávění. Pokládáme jim otázky na různá témata,“ vysvětluje Šimečková. Tyto rozhovory si vědci nahrávají, mají totiž v plánu mluvené slovo zveřejnit.
„V roce 2027, kdy končí i tento náš projekt, plánujeme z velké části zveřejnit nahrávky z těchto rozhovorů v nářeční fonotéce,“ doplňuje výzkumnice. Vzniklá nářeční fonotéka má být první svého druhu u nás.
Před samotným povídáním s mluvčími prochází také dotazník se sto otázkami. „Na první pohled to vypadá, že je poměrně dlouhý, ale se snaživějším mluvčím jej projdeme přibližně za dvacet minut,“ přibližuje Šimečková. Pomocí obrázků v dotazníku se výzkumníci ptají na to, jak se v dané obci říká, případně říkalo různým věcem. „Pokud se hned v této fázi výzkumu projeví to obalované L, je to vhodné pro náš výzkum,“ dodává vědkyně.
Data z těchto dotazníků navíc budou zkoumat ještě pomocí specializovaného softwaru na fonetické zpracování řeči a jejího automatického přepisu, takže kromě vlastního poslechu budou mít nářečí potvrzené i podle speciální analýzy fonetické stránky řeči. Na těchto softwarech spolupracují výzkumníci s pracovníky Vysokého učení technického v Brně.
Další, kdo jim s náročnou prací pomáhá, jsou geoinformatikové z Univerzity Palackého v Olomouci. Ti budou mít za úkol vytvořit mapy. „Vznikne více map, kde budou zobrazovány obce, ve kterých se to obalované L vyskytuje,“ předesílá Šimečková.
Rozdíly budou v obcích, kde se obalované L vyskytovalo dříve na základě literatury nebo pasivní paměti mluvčích, v obcích, kde jej výzkumníci zachytili méně, a naopak v obcích, kde i v dnešní době dominuje.
Mapa obalovaného L doplní další mapy projektu Jazyková paměť regionů České republiky, které budou dostupné na webové stránce JaMap.cz.
6. února 2023 |
