Manželé Radim a Daniela Pacak investovali peníze, které šetřili deset let, do...

Manželé Radim a Daniela Pacak investovali peníze, které šetřili deset let, do svého nového působiště na Bali. Tam organizují dovolené i svatby. | foto: www.stehujemesenabali.cz

Stres v Brně vyměnili za Bali. Manželé tam organizují výlety i svatby

  • 61
Manželé z Brna se rozhodli změnit svůj hektický život. Prodali všechno, co měli, a přestěhovali se na Bali, kde pro hosty pořádají originální výlety a svatby.

Měli malý architektonický ateliér, zaměstnance a v autě po zakázkách proseděli i třicet hodin týdně. Před dvěma lety se manželé z Brna Radim a Daniela Pacak rozhodli, že změní svůj život.

„Potřebovali jsme nejen každý den přežívat, stresovat se kvůli každé zakázce, pracovat od nevidím do nevidím, ale hlavně život žít,“ vypráví dvojice.

Protože snili o domu u moře, rozhodli se, že se přestěhují na Bali. Prodali všechno, co měli, vzali veškeré našetřené peníze za deset let a začali znovu od základu budovat novou prosperující a fungující firmu. „Když už na Bali jste, zjistíte, že tu nejde sehnat práce, že život tu nepatří zrovna k nejlevnějším, že si fakt musíte hodně našetřit, že nemovitosti se nedají koupit,“ přiblížili manželé, s čím se museli vypořádat.

Nyní vlastní na Bali resort, který zařídili a zrekonstruovali tak, aby splňoval nároky zákazníků na kvalitní hotel, ale lidé se tam stále cítili jako doma. Nabízí možnost dovolené, navíc si zařídili svatební agenturu a provozují autopůjčovnu. Na Bali si zvykli a jsou šťastní.

Založili si také blog Stěhujeme se na Bali. Nejprve kvůli rodině a přátelům, brzo ale přibyly desetitisíce fanoušků. Stejný název mají i jejich internetové stránky, facebookový a instagramový účet.

Neustálý příval pozitivní energie

Radim měl obchodního ducha už na základní škole. Nechtěl být kosmonautem nebo popelářem jako ostatní kluci v okolí. Chtěl něco dokázat. Ne ani tak lidem okolo sebe, ale zejména sám sobě.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

Týdeník 5plus2 najdete každý pátek ve stojanech na obvyklých místech.

Už v deseti letech se proto rozhodl, že bude architektem. „Zní to divně na dítě? Je to fakt, už tenkrát jsem byl jiný. Znamenalo to nemít moc kamarádů, protože jsem si s nimi neměl co říct, hrát si s nimi na schovku mě moc nebavilo. Raději jsem vymyslel třicet způsobů, jak přeskládat nábytek v pokojíčku, a postupně to i realizoval. Rodiče ze mě byli na prášky, protože jsem začal přeskládávat i jiné části naší domácnosti,“ zavzpomínal.

Ve svojí manželce našel ideální parťačku pro život. Společně razí teorii, že cílem jejich existence není hrabat majetky, ale učit se a vytvářet okolo sebe to dobré. „Proto jsme se rozhodli se posunout zase o kousek dál. Na Bali máme neustálý příval pozitivní energie. Věříme, že za námi budou jezdit stejně naladění lidé,“ říkají manželé.

Zároveň přiznávají, že podnikání na Bali rozhodně není idylka, jak se může zdát. Práce je stejně jako v Česku, někdy i více. Kromě toho musí pořád létat mimo Indonésii kvůli vízům.

Sto gramů šunky za 200 korun

Popisují také, že na Bali každý musí počítat s vysokými náklady na bydlení. Drahé jsou také potraviny. Vše, co znáte a jedli jste celý život, je na Bali až desetkrát dražší. Pokud se to vůbec dá sehnat. Mléčné výrobky jsou několikanásobně dražší a třeba cena takové šunky se pohybuje až okolo 200 korun za 100 gramů.

Koho Bali láká a chtěl by tam vyrazit na dovolenou, může manžele oslovit. Ceny jsou sice vyšší než za pobyty, které nabízí cestovní kanceláře, manželé se ale snaží dělat dovolené jinak.

„Našim hostům se věnujeme každý den, plníme veškerá přání, ale zejména jim ukazujeme Bali z jiné stránky, ne z té turistické. Díky kamarádství s mnoha místními jim ukazujeme Bali z pohledu kamaráda, ne turisty,“ vysvětlil Radim Pacak, v čem jsou dovolené u nich jiné.

Pro hosty připravují také výlety. Kromě toho umí i zorganizovat svatební den. „Žádné velké svatby, prostě jen vy dva, balijský kněz a šumění moře. Hinduistická ceremonie připraví to pravé pozitivní místo na to nejdůležitější ‚ano‘. Takové svatby se nedají dělat jak na běžícím pásu, není to byznys, ale radost. Proto jich děláme maximálně šest ročně,“ vzkazují.