Malebný Lukov je vstupní branou do národního parku Podyjí a i díky tomu se stal městys na Znojemsku jen kousek od rakouských hranic vyhledávaným turistickým cílem. Mnozí místní se ale teď bojí, že jim návštěvníky odežene puch.
Od ledna totiž brněnská společnost Sullagro chová drůbež v jedné ze tří hal areálu, kterou si na deset let pronajala od Agrodružstva Mašovice. Plánuje, že tu až v sedmi turnusech za rok vykrmí brojlerová kuřata, přičemž kapacita naskladnění na jeden turnus je 60–63 tisíc ptáků.
Lukovští ještě mají v paměti odér, který dřív vycházel ze všech tří hal drůbežárny, když ji provozoval nynější pronajímatel. Tehdy říkali, že když je konec cyklu a vítr foukne k vesnici, načichne celý dům.
V té tobě tady jako první provozovali penzion a restauraci Jan a Andrea Řehořovi. „V případě nepříznivého větru, teplejšího počasí a pokročilejší fáze růstu drůbeže byl zápach opravdu nepříjemný, až nesnesitelný. Již nyní se objevuje, a to máme někdy i teploty pod nulou a většinou větrné počasí se západním prouděním směrem od nás,“ popisují majitelé Penzionu U Hrádku, kteří se obávají, že bude mít zápach vliv na jejich reputaci a odrazí se v pohodlí a spokojenosti hostů.
I majitelka Penzionu Na Vyhlídce Šárka Plačková popisuje už nyní poměrně silný puch. „Zkuste se projet po silnici z Lukova do Podmolí na konci výkrmového turnusu, líbit se vám to nebude a východní vítr to vše přepošle lidem do obce. Nedovedu si představit, jak se naši hosté budou na zápach, který se šíří z výkrmny, tvářit,“ pochybuje.
Znovuzprovoznění drůbežárny považuje za katastrofu právě kvůli poměrně dobře rozvinutému cestovnímu ruchu v Lukově. „Lidé navštěvují krásnou přírodu Podyjí a hledají tu klid a příjemné prostředí. Tudíž v obci dobře prosperuje nemálo penzionů a restaurací,“ poukazuje.
A podle dostupných informací tu je pět penzionů a k tomu možnost pronájmu dvou chalup, bytu či ubytování na faře. A to má městys jen kolem 250 obyvatel.
Nepřeváží radioaktivní odpad, uklidňuje starosta
Kvůli obavám ze zápachu z drůbežárny svolal starosta schůzi se zástupci firmy Sullagro, kam přišlo asi padesát místních i majitelé penzionů a zástupci národního parku. Starosta firmu chválí, že nestrká hlavu do písku.
„Požadavek od občanů byl – zavřít a odstěhovat. To samozřejmě není možné, když si pronajmou halu a platí za ni nájem. Mají integrované povolení (lukovské drůbežárně bylo vydáno před zahájením provozu v roce 2004 odborem životního prostředí kraje – pozn. red.) a vše splňují, a tak nemáme žádné páky. Ale mám z nich dojem, že se snaží místní co nejméně zatěžovat a chtějí tu podnikat v dobrém,“ zdůrazňuje starosta Marek Langer.
Také říká, že zápach už několikrát cítit byl, ale firma nikdy netvrdila, že drůbežárna může být bezpachová. „Kuře smrdí a smrdět bude i přes sebedokonalejší technologii. Ale 65 tisíc kuřat nemůže zapáchat jako 200 tisíc, co tu bývalo dřív. Během prvního turnusu to smrdělo asi dva dny. Ano, máme tu dost penzionů a může to ovlivnit naše podnikání. Ukáže čas. Ale chovejme se objektivně, a ne jako kdyby firma převážela radioaktivní odpad,“ nabádá.
Vztahy k podnikatelům ale mají místní poměrně nepřátelské, zvažují petici, na schůzi se kvokalo i bučelo a po cestě do Podmolí dokonce někdo pověsil na vysoký kříž velké kuře z papíru.
Zápach jednou za pár týdnů je podle firmy normální
Správci Podyjí nemají možnost, jak kontrolovat nebo omezovat provoz drůbežárny, i když je na hranici národního parku. Mohou dohlížet pouze nepřímo, třeba na ochranu rostlin a živočichů.
Integrované povolení, které Sullagro má, přesně stanovuje limity amoniaku a pachových látek do ovzduší a ukládá používat nejpokročilejší technologie. Tedy na úrovni, aby nedocházelo k obtěžování okolí zápachem.
„Pouze ve dnech expedice brojlerů a odvozu trusu lze očekávat zvýšenou koncentraci pachových látek v ovzduší dva až pět dní. Jeden turnus chovu brojlerů trvá zhruba 6 týdnů,“ informovala referentka pro zemědělství a krajinnou ekologii NPP Veronika Dubovská v textu, který shrnuje pravidla provozu drůbežárny.
Jednatel Sullagra Martin Blažek potvrzuje, že hala má technologie na nejvyšší světové úrovni a splňují nejpřísnější kritéria. „Emise zápachu a amoniaku jsou přirozené především při vyskladnění kuřat, dezintegraci podestýlky a jejím odvozu z haly. Tuto operaci jsme zvládli do 24 hodin. Existují technologie do krmiv, které snižují emise NH3, a tyto technologie používáme,“ říká.
I při někdejším fungování drůbežárny psali lidé v roce 2002 petici. Jeden z jejích organizátorů ale po dvou letech shrnul, že vleklé protesty nakonec k ničemu nebyly, a lidé se s drůbežárnou smířili.
