Nejslavnější Uprkův obraz Jízda králů zachycující atmosféru lidové slavnosti,...

Nejslavnější Uprkův obraz Jízda králů zachycující atmosféru lidové slavnosti, je nyní vystaven v Místodržitelském paláci v Brně. | foto: Moravská galerie

Odborníkům „vytahoval oči z důlků“, do salonů folklórní legendu nezvali

  • 36
Gejzír červené a bílé, vše ozářené světlem. Tak na první pohled působí velkoformátový obraz Jízda králů ve Vlčnově od Joži Uprky. A stejně jako třímetrové plátno je nepřehlédnutelný i jeho svérázný autor, od jehož smrti před pár dny uplynulo 80 let.

Uprkovo nejslavnější dílo, na němž se změť barev změní v náves zalitou sluncem plnou lidí v krojích, mužů na koních a žen v pestrých šátcích, nyní dominuje jednomu ze sálů nejmladší stálé expozice Moravské galerie s názvem Brno předměstí Vídně.

Jeho autor - malíř, etnograf a velký milovník Moravského Slovácka - zemřel v 79 letech na selhání ledvin v Hroznové Lhotě u Kyjova, kde desítky let žil a tvořil.

„Šel svou vlastní cestou. Měl malířský dar od přírody a nenechal se ovlivnit profesory, proto na žádné škole nevydržel. Říká se o něm, že byl jedním z nejčeštějších malířů,“ popisuje znalec Uprkova díla a života Petr Vašát, jenž v Uherském Hradišti založil Galerii Joži Uprky.

Folklorní mág se narodil roku 1861 v Kněždubu na Hodonínsku v rolnické rodině, a přestože prošel školami v Praze, ve Vídni, v Mnichově a Paříži a řadu let pobýval i na Slovensku, s rodnou krajinou a jejími lidmi byl srostlý.

Dojížděli za ním velikáni

„Zjistil, že krásu netřeba nějak složitě hledat a vymýšlet, protože je všude kolem. A nikdy neměnil styl. Kunsthistorici mu už na začátku 20. století říkali: ‚Uprko, ty nám svými velkými obrazy a barvami vytahuješ oči z důlků.‘ Velkoformátové obrazy byly totiž tehdy tmavé a statické. Uprka šel do přírody a maloval to, co viděl. Nevymýšlel žádné kompozice,“ vysvětluje Vašát.

Podle kurátora Moravské galerie Petra Tomáška byl revolučním malířem evropského formátu. Minimálně v ranější tvorbě, kdy vznikly nejslavnější obrazy – Jízda králů a Pouť u svatého Antonínka.

„S rozvojem průmyslu lidé z venkova odcházeli do měst. Umělci se začali zajímat o rituály a způsob života vesničanů a Uprka jim nabídl jejich příběh, protože mezi nimi vyrostl a dobře je znal. Jako nadaný a studovaný malíř k tomu ale použil prostředky vysokého umění – impresionismus, a to bylo převratné. Navíc velké obrazy byly do té doby vyhrazené historickým tématům typu Brožíkova soudu s mistrem Janem Husem,“ říká Tomášek.

Uprka se usadil v Hroznové Lhotě, kde si nechal od renomovaného architekta Dušana Jurkoviče upravit chalupu. Tam za ním zajížděli velikáni tehdejšího uměleckého života – Alfons Mucha, bratři Mrštíkové, Leoš Janáček a dokonce také jeden z nejslavnějších umělců své doby, francouzský sochař August Rodin.

Za peníze z nejslavnějšího obrazu si koupil zámek

Uprka vytvořil stovky obrazů, studií a maleb nejrůznějšími technikami. „Ke konci života se dost opakoval, ale byl stále velmi populární. Za jeho obraz se dal za první republiky získat dům,“ upozorňuje Tomášek.

Ostatně za peníze z Jízdy králů si Uprka koupil zámek s parkem a oranžerií v Klobušicích u Ilavy na Slovensku. Tam 15 let žil, stále však vyjížděl na Moravu. Jeho popularita měla ale i stinnou stránku, protože se vyrojila řada falzifikátů, jež stále kolují mezi sběrateli.

Sám Uprka se považoval za etnografa, který ve svých malbách zachytil tradice, kroje a dokonce i kožichy Moravského Slovácka. „Mimořádnou dokumentační hodnotu pro nás mají přípravné kresby se studiemi jednotlivých postav a detailů jejich oděvu,“ tvrdí Alena Křížová z Ústavu evropské etnologie Masarykovy univerzity.

Svému svérázu ale Uprka platil daň. I když měl řadu vlivných přátel a stal se vůdčí tváří Sdružení výtvarných umělců moravských se sídlem v Hodoníně, intelektuální pražská společnost ho nepřijala.

„Brali ho za venkovana a nezvali ho do uměleckých salonů. Určitě to bylo jeho svéráznou povahou, ale on to těžce nesl,“ říká Křížová. Malíř se dokonce rozhádal i s bratrem, sochařem Frantou Uprkou, jemuž zazlíval, že zapomněl na svůj původ.

Za obdiv k nacistům syna káral

Dalším citlivým tématem je spojení jména Uprka s nacisty. Syn Jan se snažil využít otcovu slávu a svézt se na nacistické vlně.

Ještě před tátovou smrtí v roce 1938 spoluzaložil Národní obec fašistickou a o rok později jako jeden ze signatářů otevřeného dopisu Adolfu Hitlerovi děkoval za samostatný fašistický Slovenský štát a žádal připojení Moravského Slovácka ke Slovensku.

„Joža Uprka s nacisty ale nic společného neměl, nikdy se pro ně neangažoval a syna za jeho postoj káral,“ tvrdí Vašát. Nacisté si jeho obrazů cenili, protože byly oslavou práce a venkova, a ze stejného důvodu byl přijatelný i pro komunisty.

Existuje fotografie, kde vysoký říšský potentát Karl Hermann Frank obdivuje jeho druhý nejslavnější obraz, Pouť u svatého Antonínka. Nikdy ho ale nezískal. Naopak se to povedlo sběrateli Vašátovi.

„Šíříme slávu Joži Uprky, protože si ji zaslouží. V galerii ve zrekonstruovaném objektu bývalé jezuitské koleje máme kolekci jeho 150 obrazů. Obdivovali je na výstavě ve Spojených arabských emirátech a zamilovali si ho krajané v Kanadě a USA, kteří na nich vidí své předky. U příležitosti 160. výročí narození, které připadá na rok 2021, chystáme výstavu v Paříži,“ uzavírá Vašát.