Když obří jezdeckou sochu Jošta Lucemburského, oficiálně nazvanou Odvaha, loni na výročí vzniku Československa odhalovali, mluvilo se o ní jako o žirafě.
„Už i v Brně se můžeme scházet pod koněm,“ vtipkovali Brňané v narážce na sochu svatého Václava na pražském Václavském náměstí.
Někteří byli z díla od Jaroslava Róny, které přišlo město na téměř sedm milionů korun, nadšení. Jiní je kritizovali pro jeho netradiční vzhled i kvůli tomu, že zpodobněný Lucemburk nikdy žádným válečníkem nebyl (více jsme o kritice psali zde).
Přesně po roce se dá říct, že socha už k Brnu neodmyslitelně patří. A pokud památkáři nebudou protestovat, Jošt se stane součástí další atrakce u kostela sv. Tomáše na Moravském náměstí.
Přímo pod nohama koně se mají podle nápadu radnice Brno-střed za rok prohánět bruslaři.
„Oslovili mě, jestli by mi to nevadilo. Tak jsem jim dokonce navrhl kolem nohou plůtek, aby do něj nenarazili a mohli pod ním bruslit,“ potvrzuje autor díla Jaroslav Róna.
Radnice původně zamýšlela kluziště zprovoznit už letošní zimu. Nakonec kvůli technické náročnosti a připomínkám památkářů směřují jeho zprovoznění až na příští rok.
Róna je rád, že Brňané přijali sochu za svou
Méně nadšený je Róna z toho, co k Joštovi stále táhne plno lidí. Největší zájem totiž vzbudil pohled zpod rytířova koně, od předních noh k hlavě. Na selfie s částí sochy připomínající pánský rozkrok se jednu dobu stály fronty.
„Mrzí mě to hodně. Ale popravdě lidí, co mají citlivost pro proporce, linie a umí ji ocenit, zase tolik není. Ti, co tomu tolik nerozumí, si z ní spíše dělají srandu,“ konstatoval autor.
Že jeho sochu nedávno oblékli aktivisté do košil na podporu nádraží v centru před blížícím se referendem, mu nevadí vůbec. Naopak je rád, že ji Brňané takhle přijali za svou.
O něco menší radost z podobných akcí mají brněnští strážníci. Po odhalení sochy evidovali několik pokusů týdně na sochu vylézt. Hned první den z ní dokonce někdo spadl, rozbil si hlavu a musel do nemocnice. Odvážlivec přitom za svůj přestupek mohl dostat pokutu až pět tisíc korun.
„Z častých kontrol hlídek i ze záběrů kamerového systému víme, že socha Jošta svým proporčně nezvyklým řešením přitahuje velký zájem Brňanů i jeho návštěvníků. Kromě známého incidentu s oblečením jsme zaznamenali i telefonát svědka, kterému vadilo, že někdo na sochu umístil tenisky, což podle oznamovatele bylo pro město nedůstojné,“ popsal jeden z nejbizarnějších případů mluvčí strážníků Pavel Šoba.
Tenisky strážníci sundali, nikdo se o ně však nepřihlásil.
Kritik sochy oceňuje diskusi, kterou vyvolala
Socha se také brzy stala lákadlem pro turisty. Turistické informační centrum obrázek Jošta natisklo na placky, hrníčky, trička. Přesto se odborníci domnívají, že se Jošt zase až tak velkým symbolem Brna nestane.
„Ikoničnost té sochy není velká. Ani nemůže být, vzhledem k tomu, že Jošt byl rozporuplnou postavou dějin - a ta socha ani nevypadá jako on. Spíše očekávám, že se zneviditelní. Nadšení z toho, že je tam vidět něco pikantního, opadne. Ale úplně lhostejná taky nebude,“ myslí si historik umění Rostislav Koryčánek.
Sám bude 10. listopadu v kině Scala moderovat diskusi na téma socha ve veřejném prostoru. Následovat bude po promítání dokumentu Pavla Štingla Odvaha věnovanému právě brněnské jezdecké soše.
Koryčánek patřil k jedněm z největších kritiků sochy. Svůj odmítavý postoj nezměnil, velmi však oceňuje, jakou diskusi mezi lidmi vyvolala.
Róna teď pracuje na podobné soše pro pražskou Pankrác. Shodou okolností se jmenuje Červená žirafa a opět se bude dát chodit pod jejíma nohama. Podle umělce v tom však žádný odkaz na brněnského Jošta není.
„Tuto sochu jsem navrhl snad ještě před ním. Má mít deset metrů, takže bude ještě větší. Bude červená a bude vypadat spíše jako pokémon - nebo sprcha,“ usmívá se Róna.
