Vlk je nejvíce nepochopený tvor všech dob, připomíná zastánce těchto šelem Jaroslav Monte Kvasnica prastarý citát. Jeho dlouhodobým cílem je tuto křivdu napravit a zlepšit pověst obávaného zvířete v očích veřejnosti. „V průběhu dějin člověk ztvárnil svůj bestiální charakter tím, že našel obětního beránka, na kterého přenesl své hříchy. Nespravedlivě ho odsoudil k smrti jak v literatuře a folklóru, tak v reálném životě,“ cituje.
V sedmi letech dostal své první štěně německého ovčáka jménem Don. Fascinovala ho komunikace s ním a toužil se naučit psímu jazyku. „Záhy jsem pochopil, že nejryzejším jazykem psovitých šelem je ten vlků,“ přibližuje Jaroslav Monte Kvasnica počátek své vášně pro nespoutané, ale zároveň velmi citlivé šelmy.
Těm poté zasvětil svůj život. Putoval za nimi po celém světě, psal knihy, pořádal besedy. To všechno proto, aby z vlků sňal cejch, který jim lidé přidělili. „Čtenářský ohlas mých knih i návštěvy na přednáškách a besedách mi přinášejí pocit naděje, že tato snaha snad není marná. Největší výzvou je samozřejmě lidský iracionální strach a zažité předsudky,“ říká čerstvě sedmdesátiletý spisovatel z Brna.
Kdy jste naposledy viděl vlka ve volné přírodě? To mohu říct naprosto přesně. Bylo to 23. listopadu 2023 v 8 hodin a 27 minut v lovišti tříčlenné vlčí smečky v Českém ráji.
Trávili jsme zimu v Českém ráji, naše fenka Taiga hárala a už po týdny neodolatelně vábila divokého vlka. Onen mrazivý den jsme se brodili vysokou sněhovou pokrývkou a náš divoký přítel nás na túře doprovázel hodinu a třiačtyřicet minut ve vzdálenosti pouhých padesát nebo dvacet metrů.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
