Jaký máte vztah ke svatému Valentýnu? Slavíte ho?
Evelína: Od dětství mám 14. únor spojený jako den, kdy slavila moje babička Valentina svátek, a nijak zvlášť se to nezměnilo. Historii tohoto dne znám a určitě stojí za pravidelné připomínání. A hlavně polibků z lásky není nikdy dost. Ale dárek ani večeři jako důkaz nepotřebuju.
Ondřej: Já babičku Valentinu nemám, ale v podstatě souhlasím, že neslavíme. Ale možná bychom letos někam na večeři zajít mohli, ne? Evelína: Mohli (usmívá se).
Jak jste se spolu seznámili? Bylo to v divadle, nebo to bylo úplně jinak?
Evelína: Bylo to úplně v divadle.
Ondřej: Manželka tvrdí, že se do mě na zahajovací zkoušce muzikálu Kočky na první pohled zamilovala a bylo hotovo.
Oba působíte v Městském divadle Brno. Hráli jste v něčem spolu?
Evelína: Hráli, hrajeme a snad hrát budeme… v muzikálech Kočky, Flashdance, Sliby chyby, Mladý Frankenstein, pak dlouho nic, protože dvě děti, a v současné době v muzikálu Pretty Woman.
Ondřej: To byl vyčerpávající a kompletní výčet naší dosavadní společné tvorby (dodává s úsměvem).
A dovedete si představit, že byste byli obsazeni do rolí, kde byste spolu hráli manžele či partnery? Podobně jako Petr Gazdík a Ivana Vaňková v představení Antonius a Kleopatra?
Evelína: A víte, že jo. A kdyby nám to spolu hrálo stejně jako v případě Ivanky Vaňkové a Petra Gazdíka, to by byla radost. Během inscenace mám možnost je sledovat buď přímo na jevišti, nebo ze zákulisí, a je to pro mě pokaždé neskutečný zážitek a velká herecká škola.
Ondřej: Jo klidně, to by mohla být sranda.
V Městském divadle je opravdu hodně manželských párů. Čím to je? Evelína: Už jsem v několika rozhovorech říkala, že jsme opravdu skvělá parta a tohle je jen výsledek. A těch dětí, co se nám už podařilo zplodit! Někdy z legrace počítáme, kolik dětí přibylo od premiéry v určitém kuse, a ta čísla jsou opravdu vysoká.
Ondřej: To máte pravdu, my jsme tam vlastně taková jedna velká rodina.
V čem vás teď diváci mohou vidět? A studujete nějakou novou roli? Evelína: Můj repertoár během pěti let mateřské dovolené logicky prořídl, ale stále se hraje dokonalá hudební komedie Donaha!, do které jsem se strašně ráda vrátila, přes letní prázdniny jsem přebrala po těhotných kolegyňkách krásné role Charmian v už zmíněné inscenaci Antonius a Kleopatra a Amandy v Pretty Woman. Na konci ledna jsme odpremiérovali muzikálovou pohádku Sněhurka a já a v půlce února začínám zkoušet v činoherním představení Mary Page Marlowová roli Roberty Marlowové v režii Mikoláše Tyce, na což se moc těším.
Ondřej: Mě můžou diváci vidět v roli sira Lancelota v bláznivé muzikálové komedii Monty Python’s Spamalot, dále v roli kněze St. Johna Riverse v krásném životním příběhu Jane Eyrové ve stejnojmenném muzikálu a nesmím zapomenout na známou českou komedii Světáci, kterou aktuálně hrajeme na činoherní scéně, to je velká legrace.
Prozraďte, jak se dají skloubit herecké kariéry s malými dětmi?
Evelína: Těžko. Naše děti nám ale v téhle situaci moc pomáhají už tím, že jsou zdravé a rády se nechávají někým hlídat. Jsou báječné.
Ondřej: Souhlasím, že je to často logisticky velmi náročné. Myslím ale, že jsme z nejhoršího venku, už to bude jenom lepší a za chvilku se snad budou hlídat už samy navzájem.
Pojďme od divadla k televizním rolím. Ondřeji, stává se vám, že vás někdo na ulici osloví pane učiteli, když ho hrajete v seriálu Ulice?
Snažím se tuhle pseudoslávu příliš neřešit, ale lhal bych, kdybych řekl, že se to nestává… V drtivé většině případů to ale není nepříjemné.
Seriálem Ulice už prošlo hodně herců z Brna. Nemáte tam už společnou šatnu?
Ondřej: (Úsměv.) To určitě nemáme. A možná mi to nebudete věřit, ale i když jsme tam teď aktuálně tři herci z Brna s řekněme průběžnou postavou, tak se skoro nepotkáváme. Natáčecí plány jsou komplikované, dějových linek je spousta, a tak na sebe štěstí míváme málokdy.
Kdybyste nebyl herec, učil byste?
Mám vystudovanou Fakultu sportovních studií na Masarykově univerzitě v Brně, obor učitelství, takže velmi pravděpodobně ano. Ale moc se mi do školního systému nechtělo a stále nechce, takže uvidíme, jestli někdy tahle pedagogická zadní vrátka vůbec využiju...
Evelíno, čím byste byla vy, kdyby ne herečkou? Nebo jste o této kariéře měla jasno už odmalička?
Já na kdyby neumím odpovědět. Je to tak, jak to je, a určitě je to tak správně.
Vaši kolegové z divadla často říkají, že je tak nějak přirozené, že v divadle začnou účinkovat i jejich děti. Jak to máte vy, už si také vyzkoušely nějakou divadelní roli?
Evelína: Nejstaršího syna Toníka jsem od divadla udržela do jeho dvanácti let, před pár dny se spíš z legrace přišel ukázat na konkurz pro připravovanou inscenaci Mary Page a od půlky února spolu začínáme zkoušet, takže asi tak.
Ondřej: Mladší děti se snažíme zatím rozvíjet spíše po fyzické či po sportovní stránce, na divadelní prostředí mají, myslím, ještě čas.
